Předčasné červnové parlamentní volby ve Francii vyhrála levicová koalice Nová lidová fronta (NFP), druzí skončili Macronovi centristé a třetí pravicové Národní sdružení Marine Le Penové. Ani jedna ze stran nezískala většinu ve francouzském Národním shromáždění a při výběru premiéra a sestavování vlády vznikla patová situace.

Po dvou měsících Macron konečně jmenoval nového premiéra, kterým se stal Michel Barnier z pravicové strany Republikáni, která přitom ve volbách získala jen 39 mandátů z celkových 577. Podle politologů tento krok v zásadě přinesl velké vítězství právě Marine Le Penové. Přežití budoucí vlády Michela Barniera totiž závisí na dobré vůli její strany Národní sdružení.

Levicová Nová lidová fronta již avizovala, že podpoří návrhy na vyslovení nedůvěry pravicovému premiérovi. Barnier proto bude potřebovat tichou podporu tzv. krajní pravice, aby jeho vláda nebyla okamžitě svržena. Promacronovská koalice a konzervativní uskupení Republikánů, které pravděpodobně podpoří nového premiéra, totiž mají pouze 213 křesel, což je výrazně méně než 289 křesel potřebných pro většinu.

Ačkoli Národní sdružení prohrálo předčasné parlamentní volby, na jejichž vítězství bylo po výsledcích eurovoleb tipováno, nyní se přesto stává klíčovým mocenským hráčem. Samotná Le Penová údajně byla vlivnou postavou při jednáních o výběru premiéra, která proběhla tento týden.

Představitelé Národního sdružení v minulých dnech stanovili své podmínky podpory: opatření týkající se kupní síly, bezpečnosti a imigrace, zavedení poměrného zastoupení v parlamentu a respekt pro své zákonodárce.

Macron původně zvažoval konzervativce Xaviera Bertranda nebo levicového politika a bývalého socialistického premiéra Bernarda Cazeneuvea. Jejich vyhlídky ale zhasly údajně právě po Macronově telefonátu s Le Penovou, jak upozorňuje bruselský list Politico.

Le Penová totiž pohrozila, že „okamžitě odmítne“ případnou Bertrandovu vládu bez ohledu na jeho politiku, což si Macron nemůže dovolit. Levice by pravděpodobně podpořila tuto snahu také, čímž by se Bertrandova vláda zhroutila dříve, než by mohla začít fungovat.

A tak se ve čtvrtek objevilo jméno Michela Barniera, který je pro Le Penovou schůdnější variantou. „Zdá se, že Barnier splňuje alespoň jedno z kritérií, které jsme požadovali, a to někoho, kdo bude respektovat různé politické síly a bude schopen mluvit s Národním sdružením. To bude užitečné, protože k vyřešení rozpočtové situace bude zapotřebí kompromisů,“ uvedla.

Barnier ale nebude mít jednoduchou situaci, v rámci řešení vážných dluhových problémů Francie bude při sestavování rozpočtu muset uspokojit jak středopravicové a centristické stoupence, tak právě tzv. krajně pravicové poslance, kteří se staví proti řadě rozpočtových škrtů.

Podle politologa Bruna Jeanbarta je to pro Národní sdružení schůdná varianta, přičemž vyslovení nedůvěry by pro ně aktuálně nic neřešilo. „Mají osud vlády ve svých rukou, ale nejsem si jist, zda je v jejich zájmu svrhnout vládu příliš rychle. Mohli by nechat věci plynout až do příštích prezidentských voleb,“ řekl Jeanbart s tím, že si uvědomují, že je obtížné řídit zemi bez vítězství v prezidentských volbách.

Macronovo jednání s Le Penovou vyvolalo v jeho táboře znepokojení. Po rozpuštění parlamentu po dominantním výkonu krajní pravice v červnových volbách do Evropského parlamentu vedl francouzský prezident kampaň za to, aby se extrémisté v Paříži nedostali k moci. Nyní jim přitom předal Damoklův meč, který bude vždy viset nad příští vládou.

Jeden z centristických zákonodárců prohlásil, že čtvrteční vývoj „neodpovídá duchu Republikánské fronty“, což je narážka na tradiční pakt mezi stranami hlavního proudu, jehož cílem je udržet krajní pravici mimo moc. Zákonodárce uvedl, že Barnierův osud fakticky „drží v rukou Národní shromáždění“.