„Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom o čem mluvit. Proč bych měl poslouchat nějakou tvoji pravdu, když mám tu svoji? Kdyby nebylo pravdy, museli bychom místo přesvědčování a řeči chtít ty druhé donutit. Kdybychom přestali rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým, otevřeli bychom cestu všem demagogům, kterým to samozřejmě vyhovuje,“ varuje Sokol.

Celý text je ZDE.

„I kdybych sebevíc křičel, že dva a dva je pět, i kdybych všechny donutil, aby na to přísahali, přece se to pravdou nestane,“ vysvětluje profesor filozofie. „To, čemu se říká postpravda, je důsledek nepřesného myšlení a možná i určité demagogie, která se nás snaží přesvědčit, že se nemůžeme na nic spolehnout, že nic neplatí, že žádná řeč nic neznamená,“ řekl Sokol univerzitnímu webu.

A co tedy podle Sokola může dělat ten, komu na pravdě a pravdivosti záleží?

„Když chcete někomu nebo něčemu pomoci, musíte si nejprve uvědomit, co se děje a o co jde,“ shrnuje profesor Sokol na webu Masarykovy univerzity a dodává, že bychom měli asi začít právě od rozlišení mezi pravdou a pravdivostí, a také mezi omylem a účelovou lží. Lež totiž není pouhá nepravda, ale nepravda, která to o sobě ví a musí to zastírat.

„Lež je úspěšná jen tehdy, když ji někdo považuje za pravdu. Když obelhávaného nepřesvědčíte, že to, co říkáte, je pravdivé, tak jste se namáhal zbytečně,“ uzavírá profesor Sokol, proč je potřeba být před lží více ve střehu.