Haftarovy jednotky nazývané Libyjská národní armáda (LNA) jsou jednou ze dvou hlavních stran ve vleklé občanské válce v Libyi, jejich protivníkem je mezinárodně uznaná vláda premiéra Fáize Sarrádže. Větší pozornost však zasluhuje mezinárodní podpora bojujících stran: zatímco Haftara, jehož hlavním „stanem“ je město Tobrúk na východě země, podporují zejména Rusko, Egypt a Spojené arabské emiráty, Sarrádž má mocného příznivce v Turecku.

 

Jak Turci na straně Sarrádže, tak Rusové na straně Haftara samozřejmě sledují své vlastní ekonomické a geopolitické zájmy. Nyní jde o to, komu se podaří vyplnit mocenské vakuum vzniklé po svržení libyjského diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. Libye, která za Kaddáfího patřila mezi hospodářsky nejvyspělejší africké země, má bohatá ložiska ropy a zemního plynu jak na pevnině, tak v přilehlých vodách Středozemního moře. 

 

Vývoj v zemi každopádně nebezpečně připomíná „syrský scénář“. Rusové a Turci se v doznívající občanské válce v Sýrii stali nejdůležitějšími hráči a zcela eliminovali vliv Západu. A nejde zdaleka jen o to, že na Sarrádžově straně bojují tajé islamističtí bojovníci ze Sýrie. Ankara a Moskva sice sledují v Sýrii rozdílné cíle a jejich armády tam několikrát stály proti sobě, oba státy se však dosud na sférách vlivu dokázaly – byť křehce – domluvit.

 

Rusku se tak podle serveru plní starý imperiální cíl, totiž dosáhnout vojenskou přítomností a vlivem na pobřeží Středozemního moře, zatímco Turecko pomocí nárazníkového pásu na severu Sýrie efektivně eliminuje nepřátelské Kurdy.