„Burzy citlivě reagují na politickou situaci. Tato skutečnost je známá, ale obtížně předvídatelná. Ony totiž nereagují nějaké abstraktní burzy či trh, ale konkrétní makléři. Tedy lidé, kteří reagují na politické události – a povětšině jim vůbec nerozumějí. Reagují na média, jejichž kvalita politických analýz strmě upadá. Média pak informují o zmatcích na burze a vyvolají paniku u veřejnosti. Na nákupní paniku veřejnosti potom opět zareagují makléři. Zkoumání makro i mikroekonomiky se mění na studium chování davu,“ upozorňuje Krejčí.

Západní sankce Rusku pomohly

Prvním Putinovým úkolem tak je překonání davové psychózy podnikatelů, makléřů a veřejnosti. Je třeba vlít lidem do žil optimismus a toho je Putin vzhledem ke své popularitě schopen. Země má prý k dobru ještě ekonomické i morální rezervy a krizi tak pravděpodobně ustojí. To ovšem nic nemění na tom, že Rusko bude muset přikročit k jistým reformám, bude se muset více orientovat na Čínu a oblast Pacifiku obecně, protože roste rychleji než Evropa a nabízí lepší možnosti. Toto přeorientování ale nebude hotové zítra. Tyto reformy již mohly být v chodu, ale Rusko řadu let prospalo.

„Pokud jde o modernizaci a restrukturalizaci ruské ekonomiky, daly západní sankce Kremlu do rukou do té doby netušené možnosti. Především semkly ruskou veřejnost a vybavily ji vzdorovitou trpělivostí, kterou by jinak bylo velmi obtížné vyvolat,“ míní profesor.

Tyto věci mladí tvrdí s takovou lehkostí

Neumí ale říct, jak dlouho bude trvat, než se podaří nedůvěru mezi Západem a Ruskem překonat. Rozděluje je především nedůvěra elit. Toto rozdělení podle Krejčího ostatně vidíme i v Česku.

„Překonat nedůvěru elit je práce na dlouhé roky, pravděpodobně bude muset dojít ke střídání generací. I když například dorost na českých úřadech, a to včetně zastoupení u NATO, vykazuje větší závislost na ideologiích či skupinových subkulturách pěstovaných například v Bruselu.  Když slyšíte, s jakou lehkostí dokážou bagatelizovat projevy fašismu na Ukrajině, vydávat banderovce za „východoevropský folklor“, projevovat nadšení pro zásahy USA v muslimském světě, a zároveň z takzvaných principiálních důvodů odmítat připojení Krymu k Rusku… Absolvoval jsem minulý týden jednu takovou diskusi a nevím, zda tito lidé dokážou uvažovat v pojmech diplomatického kompromisu,“ pochybuje Krejčí.

Ke kompromisu přitom je třeba dospět, např. rozdělením Krymu, uspořádáním nového referenda na poloostrově, které by respektoval i Západ, nebo prodejem poloostrova za odpuštění dluhů. Součástí kompromisu pak musí být i dohoda na tom, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Kdyby totiž nedošlo k ruskému zásahu na Krymu, už by tam dnes byly americké lodě. Podle Krejčího o tom svědčí počínání Američanů v Kosovu.

Možná stačí počkat

Ke kompromisu bude těžké dojít. „Je zde celá řada důvodů, proč elity nejsou schopné nalézt kompromis. Například výchozí emoce západních politiků naladily západní média a dnes je americký prezident Barack Obama pod tlakem jak opozice, tak i velké části veřejnosti dožadující se tvrdého postoje vůči Kremlu. Nálady veřejnosti zužují manévrovací prostor jak Obamy, tak i Putina,“ míní profesor.

Lze to vyřešit tajnými jednáními ale bohužel i jinak – válečnou cestou. Ale Krejčí vidí ještě jednu cestu. Dnes se totiž Ukrajinci neshodnou na směřování země. Západ má jiná přání než Východ. Až projdou nadcházející zimou, možná se jejich názory sblíží a bude snazší najít kompromis. Takže možná stačí jen počkat.