Onkolog žijící ve Švýcarsku Václav Jordán natočil video, které se stalo na facebooku velmi populárním. Za necelý týden nasbíralo téměř půl milionu zhlédnutí. Ve videu mluví o koronaviru, o rouškách a obecně o zdraví populace. Svěřil se i o svých zkušenostech z Afriky.

„Já se domnívám, že ve svých 57 letech a jsem promoční ročník 1990, kdy jsem dosáhl doktorátu medicíny na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, možná již v očích kolegů a kolegyň a tisícovek pacientů a pacientek, které jsem měl tu čest léčit, si mohu dovolit vznést dotaz a říct svůj názor na covid-19,“ uvedl a lehce se představil Jordán.

„Covid je chřipka a samozřejmě každá chřipka se mutačně mění, je to viróza a jako taková podléhá mutačním kaskádám a samozřejmě zanechává mutační stopu v retikuloendotelovém systému, respektive v imunitní odpovědi, odpovědi obranyschopnosti organismu na styk s danou chorobou,“ pokračoval lékař. Prý tu máme imunitu okamžitou a dlouhodobou, přičemž právě ta druhá prokazuje lékařům službu například při krevních odběrech, tak díky ní zjišťují, zda člověk byl či nebyl v kontaktu s nákazou. Dále vyprávěl o své rodině, kdy on pochází z lékařské rodiny a rodiče s chřipkovými epidemiemi, bakteriemi a virovými nákazami přicházeli neustále do kontaktu. „Vždy když to propuklo, tak se akutně nosily roušky, na ARO byly někdy čepice, aby se prostě ten lékař nenakazil a nenakazil ty další. Toto se týká v podstatě toho medicínského bloku jako takového,“ vyprávěl.

Nikdy však prý nezažil, aby bylo nutné nosit roušku kdekoliv. „My tím pádem, když vyjdeme ven, nedýcháme to, co na nás dýchají ostatní, ale nemáme je furt. Dýcháme si do roušky dovnitř to, co jsme absorbovali od ostatních a i své bakterie a viry, a tím zpátky vlastně, jelikož nemáme kontakt s ostatními, se vulneralizujeme, to znamená, jsme náchylní k dalším onemocněním. Jinými slovy: Já nejsem imunolog, nejsem ani epidemiolog, nejsem ani historik, jsem gynekolog porodník, záchranář a dlouhá léta dělám i onkologii, velkou onkologii, kde jsou lidé komprimováni léčbou, kdy je imunita snížena na minimum a mohu říci, že k nim imunodeficitním lidem mnohdy roušky nenosili,“ pokračoval.

„Když je člověk byť detekován v akutní fázi onemocnění a nemá příznaky, u chřipky je to taky podobné, tak tím pádem, že se dostane mezi lidi, nemá roušku, tak imunizuje ostatní. Vlastně dýchají a jejich organismus se vyrovná s tím tak, jak ten člověk má nastavený vlastní imunitní systém, jak žije, jak se o sebe stará, jestli kouří, nekouří, sportuje, jestli má dobrou psychohygienu, jestli žije v hodnotách, jak je spokojen se svým životem, jestli má v sobě zášť a nenávist nebo jestli má v sobě takovou tu zahořklost, která skutečně obzvlášť v onkologii, když člověk přijde zahořklý, tak to vzdá, zabalí to a odejde ze současnosti. Pak tu jsou bojovníci, kteří řeknou: ‚Ne! Ono onkologické onemocnění je jako chřipka,‘ to se vždycky říkalo: ‚To je pro mě jako chřipka a to já přežiji,‘ a přežili to taky,“ dal vědět lékař.