„Náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace Valerij Gerasimov v únoru 2013 napsal článek, který vyšel v ruském obranném magazínu VPK. V něm představuje svou koncepci hybridní války. Upozorňuje na smazávání rozdílů mezi válečným a mírovým stavem a na výhodnost a efektivitu nevojenských opatření.“ Takto je prezentována „Gerasimova doktrína“ na webu české neziskové organizace Evropské hodnoty.

Web Hlídací pes o této doktríně psal ještě vloni v prosinci: „Gerasimovova doktrína se mezitím stala otřepanou frází mezi experty, ale zůstala zcela neznámá cílové populaci, které je propaganda určena. Proto se sluší jí věnovat pár řádek. Gerasimovova doktrína je pozoruhodná hned z několika hledisek.“

Podobně je prezentována i v anglicky psaných médiích. Třeba uznávaný web Politico v říjnu loňského roku zveřejnil obsáhlý text, ve kterém do kontextu této doktríny zasazuje zvolení Donalda Trumpa i další geopolitické události posledních let. Jeho autorka Molly McKew (představuje se jako „poradkyně gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho v letech 2009–2013) označuje Gerasimovu doktrínu za „vizi totální války“, která využívá všechny možné nástroje.

„Například hackerů, médií, podnikatelů, úniků a ano, falešných zpráv stejně jako konvenčních a asymetrických vojenských prostředků,“ popisuje expertka. „Gerasimovova doktrína vytváří rámec pro tyto nové nástroje a prohlašuje, že nevojenské taktiky nejsou pomocné pro použití síly, ale preferovaný způsob, jak vyhrát,“ shrnuje Saakašviliho poradkyně z „gruzínských“ časů.

Konstrukce, na které stojí teorie o ruské hybridní válce, teď ale dostala vážnou ránu. Zpochybnil ji člověk, který ji v roce 2013 proslavil. Mark Galeotti, bezpečnostní expert britského původu, který aktuálně působí v Institutu mezinárodních vztahů v Praze. Text zveřejnil na jednom z nejprestižnějších webů o světové politice – foreignpolicy.com.

Mark Galeotti, který je ve světě znám jako celkem uznávaný „kremlolog“ a expert na ruskou politiku, zveřejnil v roce 2013 na svém blogu článek, který upozorňoval na rozhovor šéfa ruského generálního štábu Valerije Gerasimova v ruském časopise Vojensko-průmyslový kurýr. V něm Gerasimov mluvil o širokých možnostech využívání propagandy v dnešním světě a také o tom, že bezproblémově fungující stát se může během několika měsíců nebo i dnů stát chaotickým bojištěm, dějištěm občanské války a humanitární katastrofy.

GERASIMOVOU DOKTRÍNOU STRAŠILY I ARMÁDNÍ NOVINY.

Galeotti text rozhovoru obdržel v anglickém překladu od Roberta Coalsona, zaměstnance Rádia Svobodná Evropa. Jeho překlad Galeotti publikoval na svém blogu doplněný vlastními poznámkami a komentáři bezpečnostního experta. Spíše pro zjednodušení nazval koncept „Gerasimova doktrína“, byť následně vysvětlil, že je to nadsázka, která by ve vědeckém časopise neprošla, ale na osobním blogu je akceptovatelná.

Jenže termín Gerasimova doktrína začal žít vlastním životem, přebírali jej mnozí, a když o rok později došlo k Majdanu a navazujícím událostem na Ukrajině, stala se oblíbeným vysvětlením těch, kteří chtěli prokázat vliv Ruska na dramatickou situaci v zemi. Vždyť to přece prořekl Gerasimov už před rokem, že to tak budou dělat... A v následujících letech bylo „Gerasimovou doktrínou“ a ruskou hybridní válkou vysvětlováno prakticky cokoliv od Brexitu, přes zvolení Donalda Trumpa po (nejnověji) úspěch protiunijních stran ve volbách v Itálii.

Termín si začal žít svým životem takovým způsobem, že sám jeho tvůrce Mark Galeotti považoval za nutné se od něj v podobě, v jaké je nyní předáván například Evropskými hodnotami, distancovat.

ČLÁNEK MARKA GALEOTTIHO ZDE

Gerasimovův výrok z rozhovoru, který je dnes prezentován jako „prořeknutí“ ruských plánů, byl podle něj citován ve značně posunutém kontextu. Náčelník ruského generálního štábu podle Galeottiho nemluvil o tom, že Rusko chce tuto strategii používat, ale o tom, že ve světě můžeme sledovat, že se takové věci dějí. Konkrétně myslel na události arabského jara z roku 2011, kdy se během několika týdnů mnoho zemí dostalo do chaosu, a rovněž na různé „barevné revoluce“, které probíhaly v okolí Ruska v minulé dekádě (Ukrajina, Gruzie). „Rusové upřímně, ale nesprávně, věří, že to nebyly upřímné protesty proti zkorumpovaným vládám, ale změny režimu řízené z Washingtonu,“ dodává k tomu Galeotti.

Rozhodně se ale podle něj nejednalo o propracovanou ruskou strategii k ovládnutí světa. Jak dodává, sám Valerij Gerasimov podle něj není žádný inovativní stratég, spíše praktik, což příliš nesvědčí tomu, že by právě on stvořil takto fascinující doktrínu.

Český analytik Štěpán Kotrba ke Galeottiho textu dodává, že k rozšíření termínu Gerasimova doktrína velmi přispěl článek o hybridních válkách, který v roce 2015 sepsal tehdejší generálporučík americké námořní pěchoty James Mattis, který se v Trumpově administrativě stal ministrem obrany.