Čtvrteční podvečer naslouchalo slovům vicepremiéra šestnáct lidí. Podle diskuze přítomných nebyla akce viditelně propagována. I tak vydala na téměř dvě hodiny. Spolu s Bělobrádkem zde byl například trutnovský místostarosta Tomáš Hendrych nebo Vladimír Derner, krajský zastupitel i jednička na kandidátce lidovců do krajských voleb. Ten zdůraznil pro další období dvě priority. Dopravu a zdravotnictví. „Výzvou a úkolem pro krajské zastupitelstvo jsou základní infrastruktura a páteřní sítě. Silnice jsou ve velmi špatném stavu.“ Další z kandidátů Karel Klíma upozornil, že zdejšímu kraji chybí hlavně dlouhodobý pohled, co bude za deset patnáct let. „Nepracuje se na něm. A co se týká dopravy, kraj by měl především převzít odpovědnost za zdejší silnice druhé a třetí třídy,“ uvedl.

Vědu a výzkum je třeba centralizovat

Jednoho z posluchačů zajímalo nové ministerstvo: „Diskutovanou věcí je otázka vzniku vámi navrhovaného ministerstva. Objevují se názory, že to budou další vyhozené peníze. Kdy by mělo vzniknout?“ Pavel Bělobrádek vysvětlil, že se jedná o ministerstvo pro vědu a výzkum a je ve fázi věcného záměru schváleného vládou. „Pravděpodobně nedojde ke vzniku ještě v tomto volebním období, ale bude připraven pro další vládu. Návrh není stranický, není politický, je to věc praktická, kdy je roztříštěnost jedním ze závěrů mezinárodních auditů české vědy,“ popsal předseda lidovců. Lidé, kteří tvrdí, že s tím bude spojena nutnost nové budovy a zaměstnání mnoha úředníků, podle Bělobrádka nevědí, co říkají, nebo se o věc nezajímají. Lidé, kteří se zajímají, to dělají naschvál, takže lžou.

„Drtivou část pracovníků budou tvořit lidé z jiných funkčních orgánů, z ostatních ministerstev, technologické agentury a úřadu vlády. Žádný dramatický nárůst úředníků by zde nebyl. Jde o to mít lépe pod kontrolou, kam putují investované peníze a jak se s nimi nakládá,“ tvrdil vicepremiér s tím, že nový úřad nemá v žádném případě kontrolovat, co který vědec zkoumá, protože svoboda musí být vždy principem vědeckého bádání. Naopak se nebrání tomu některá ministerstva sloučit nebo zrušit. Zamyslel se nad významem ministerstva pro místní rozvoj, které vzniklo v době, kdy ještě neexistovaly kraje. Jeho agendu by měly zajišťovat kraje samotné.

Bělobrádek: Věda a výzkum není politická věc

Naopak rušení ministerstva pro informatiku prohlásil za zásadní chybu, která dramaticky snížila prosperitu České republiky, jež se nyní nalézá za Rumunskem v úrovni elektronizace státní správy, a sice na předposledním místě. „Protože to dělali všichni a nikdo. Vznik je pro nás otázka skutečně systémová a otázka efektivity. Jestliže kolegyně Putnová (poslankyně Anna Putnová TOP 09, pozn. red.) prohlásí, že jde o trafiku pro někoho, tak to jsou možná zvyklí dělat v topce. My na to zvyklí nejsme. Záleží na tom, zda se budou lidé chovat racionálně a půjde jim o věc. Chápu, že daně, odvody, zdravotní pojištění, je věc politická, ale ne věda a výzkum,“ tvrdil předseda lidovců, podle nějž je podstatné zcentralizovat roztříštěnost a zajistit v této oblasti lepší řízení.

Mezi dotazy z hlediště zazněla i obava ze zanikajících řemesel: „Dříve byla řemesla udržována v podnicích, pak to zrušili a teď je období, kdy se shánějí odborníci a řemeslníci, kteří nejsou. Jak to vypadá? Máte zájem na tom, aby byli u nás nejen vysokoškoláci, ale také řemeslníci? Vicepremiér Pavel Bělobrádek odvětil, že tato otázka zabírá podstatnou část jeho snažení. Podle něj za současný stav může nejen menší porodnost, a tedy z pohledu absolutních čísel i méně dětí pro řemeslo. „Jak říkal můj dědeček, řemeslo má zlaté dno, ale podělané víko. Řemeslníci měli vždy jiné postavení než například učitelé či účetní. Alois Jirásek to napsal přesně: Dáme kluka studovat na pána. Rodiče chtěli, aby se dětem dařilo. Jde tedy i o motivaci rodičů, kteří nechtějí, aby jejich děti studovaly řemesla, ale měly maturitu. A maturita dnes nic neznamená,“ sdělil. Pokračoval s tím, že míst na vysokých školách je stále stejně, ale dětí je méně. Máme tedy spoustu vysokoškoláků, ale nemáme pro ně práci. Vrcholem toho je Španělsko. Uvedl také obavu, že dnes už nejsou dokonce ani mistři, kteří by řemeslo vyučovali. 

Nedostatek řemeslníků je zásadní problém

Bělobrádek dodal, že nejde jen o problém České republiky, ale i celé Evropy nebo Izraele. „Děti nechtějí studovat technické obory. Musíme motivovat a musíme začít v rodinách. A nejde jen o učňovské školství, součástí jsou informační kampaně, stipendia na různé obory.“ Připustil zároveň, že společnost se bude muset dostat do situace, kdy bude ochotna řemeslníky odpovídajícím způsobem zaplatit. Téma uzavřel s tím, že se věcí zabývá už dva roky. Lidské zdroje trápí firmy nejvíce a jde o problém ovlivňující generace. „Zásadní je, zda budeme schopni lidi motivovat. Takže rodina, zaměstnavatelé, školy a dát to všechno dohromady. Bereme to jako zásadní problém, budou chybět děti i lidé, kteří je budou učit,“ podotkl.

Součástí diskuze byla i podpora železniční dopravy, která strádá, zatímco ta silniční škodí životnímu prostředí a má i další negativní vlivy. Pavel Bělobrádek popsal, že pro společnosti je jednodušší naložit kamion, který dojede přímo na místo určení. Železnice se vyplatí spíše pro přepravu na delší vzdálenosti, navíc se nehodí pro podnikání formou „just in time“ (zásobovat zbožím právě tehdy, kdy je to potřeba, pozn. red.). Podporu železnic ale považuje za důležitou, nicméně popsal situaci na Slovensku, kde umožnili seniorům a studentům jezdit zdarma. Z počátku byly vlaky hojně využívány, nakonec ale zájem ochabl. Lidé jezdí raději na místo určení. Problém se podle Bělobrádka týká také systému Českých drah.

Svěřit školy krajům byla chyba, tvrdí předseda lidovců

Přítomná pedagožka vyjádřila nespokojenost s rozdílností vzdělávání ve školách. „Největším neštěstím školství je školní vzdělávací program, kdy si každá škola dělá v podstatě, co chce. Je mnoho různých učebnic a všechny jsou doporučené. Školy si vybírají, co budou učit,“ vypočítala nevýhody. Vicepremiér vyjádřil podle svých slov „kacířskou myšlenku“, když prohlásil, že se nepovedlo převedení školství na kraje. Potvrdil, že školství chybí koncepční pohled. „Nakonec to dospěje do situace, kdy všichni říkají, ano, zrušme, školu, ale ne tu naši. Tím vznikne pnutí. Jinak by reagovali, kdyby je zrušilo ministerstvo školství. Dívat se na školství jen krajským pohledem je dost málo. Je tlak na starostu, ředitele, učitelku.“

Jako příklad potom uvedl Finsko. „Po rozpadu Sovětského svazu jejich ekonomika spadla, protože se orientovali na ruský trh. Své peníze investovali do základních škol a učitelů, aby výuka byla srovnatelně kvalitní. To se povedlo a mělo to významný dopad na celou generaci lidí, kteří se dostali do produktivního věku.“ Vladimír Derner také nazval situaci v Královéhradeckém kraji jako vyhnívání školství. Kritizoval rušení škol bez dlouhodobější představy o vytvoření sítě učilišť nebo solidní koncepce školství.

• Další reportáž ČTĚTE ZDE