Při zevrubnějším čtení lze podle Hvížďaly najít v těchto textech společného jmenovatele: rozhořčení nad tím, že společnost je rozdělená. Klaus si například stěžoval na Ústavní soud, jenž by zrušil. „Jenže byl to právě Klaus, který od počátku volal po standardní pluralitní společnosti, pro niž je charakteristické, že tam stojí proti sobě různé názory, že společnost je rozdělená na různé strany a frakce, které se snaží prosazovat různé zájmy a že v takové společnosti platí starý anglický princip checks and balances, tedy kontrol a vyvažování,“ uvedl Hvížďala a připomněl i skutečnost, že ústavní soudy jsou nedílnou součástí všech demokratických zemí.

„Podobný rozpor je možné najít i ve vyjádření Zaorálka, který volá po vynalezení jazyka, kterým by někdo důvěryhodný mohl oslovit lidi, a zároveň se kriticky dívá na snahy Václava Havla,“ dodal Hvížďala a rozporoval Zaorálkovu chybnou interpretaci Havlových slov.

„Václav Havel zákony nikdy nepohrdal a neznevažoval politiku, ale jen tvrdil, že odpovědná politika a justice musí sloužit vyšším kategoriím, tedy hledání spravedlnosti a ne jen lingvistickému, pozitivistickému výkladu, pomocí kterého je možné zločince vyvinit. Byl to tedy právě on, který hovořil jiným jazykem, po kterém Lubomír Zaorálek volá. A v tom má pravdu, protože jen nový jazyk může přinést nové cíle. Návrat je iluze. Zatím kráčíme vpřed, ale ne nahoru, jak říkají politologové,“ uzavřel Hvížďala.