Deník N o vás napsal poměrně obsáhlý článek, ve kterém kritizuje vaše propojení s weby, které označuje jako „dezinformační“. V textu ale není rozbor žádného vašeho díla, článek se omezuje na kritiku jiného obsahu těchto webů. Pokud by ovšem vaše texty kontroverzní byly, patrně by se v článku alespoň krátký úryvek objevil. Co je tedy špatně? Domníváte se, že vadí vaše „přítomnost“ na těchto webech?

Zdá se, že je to právě tak, jak říkáte. I já bych přitom čekal kritiku obsahu mých článků. Je mi ale spíše vyčítáno, že moje texty jsou k nalezení na těch či oněch názorových webech, a účast v obecně prospěšné společnosti, která jedny z takových webů provozuje. Jde tedy spíše o akt boje proti tzv. „dezinformačním webům“, což je pojem, který odmítám. 

Po konci Revue Politika a po následném rozchodu s jeho nástupnickým portálem Pravý břeh píši publicistické články primárně na svém blogu. Ten má poměrně slušnou čtenost a texty z něj přebírají různá internetová média. Některá, jako třeba Neviditelný pes, předem požádala o souhlas. Jiná se neptají – a třeba se o takovém přetištění vůbec nedozvím –, ale já jim to nevyčítám. Zájem o moje články mě obecně těší a jsem rád, když osloví co nejvíce čtenářů. Podmínkou je samozřejmě, že je řádně uveden autor a původní zdroj, tj. můj blog. V každém případě tento typ přejímání neznamená, že píšu právě pro tyto weby. – Tolik ke spojení s různými názorovými weby obecně.

Pokud jde konkrétně o Český portál, původ svojí účasti i distanci ohledně stylu a obsahu jsem podrobně vysvětlil v reakci na svém blogu. Dodal bych k tomu, že pozice člena dozorčí rady je opravdu velmi vzdálená běžnému chodu webů. Každý článek je v první řadě vizitkou svého autora a projevem jeho osobních názorů. V druhém stupni je věcí šéfredaktora daného webu, jestli takový článek otiskne. Ten přitom jistě nemusí přijímat jen články, s kterými se ztotožňuje; jeho zájmem může být dát prostor různým názorům a podnítit diskusi. Ve třetím stupni je odpovědností správní rady, aby vybrala šéfredaktora a kontrolovala jeho práci. Ve čtvrtém stupni pak dozorčí rada dohlíží na práci správní rady, a to ohledně celkové činnosti společnosti.  

V článku byly ony „dezinformační“ weby označeny rovněž jako „protievropské“. Nejde ovšem spíše o směšování dvou zcela rozdílných pojmů, tedy nelibosti k Evropě a nelibosti k Evropské unii?

Ano, to máte pravdu. Zastánci nynějšího modelu evropské integrace si pojem Evropy dlouhodobě přivlastňují a ztotožňují jej s Unií. Namísto označení kontinentu a civilizačně-kulturního prostoru nabízejí pod touto hlavičkou spojení evropských zemí do jednoho (nad)státního útvaru, vládu z jednoho centra, jednotnou regulaci, vytvoření supervelmoci. V návaznosti na to je pak třeba rozumět i jejich používání pojmů „více Evropy“, „proevropský“, „euroskeptik“ apod. Proti tomuto pojetí se už na začátku devadesátých let velmi případně ohradila Margaret Thatcherová, která řekla: „Neměli bychom nechat ty, kteří podporují myšlenku federativní Evropy, předstírat, že jsou jaksi více evropští než my ostatní. To nejsou; jsou jen více federalističtí. Na federativní struktuře není nic specificky evropského – je tomu ve skutečnosti naopak: jestli je něco evropské, pak je to národní stát.“