Z celé knihy je zřejmá jedna zásadní věc, která je zde dokumentována na mnoha příkladech. „Angela Merkelová jak své politické soupeře, tak část veřejnosti dokonale mate. Většinou působí klidně až nudně, vypadá jako neškodná teta z vedlejší ulice. Nenechává se na rozdíl od jiných politiků před publikem unášet emocemi. Není výstřední a její proslavené trochu staromódní kostýmky navozují dojem, že její konkurenti si ji mohou takzvaně namazat na chleba. Není většího omylu. Merkelová dokáže svým vystupováním a jednáním uchlácholit zejména některé muže, ty pak ale ze zákulisí uštkne jako had a podá jim jed, který znamená často konec jejich politické kariéry,“ píše server.

Britský autor rozebírá silné a slabé stránky kancléřky. Je však patrné, že německé kancléřce tak trochu fandí. Popisuje čtenářům několik scén ze zákulisí německé politiky, na kterých dokládá, jak rozhodná umí být nejmocnější dáma Evropy prvních let nového tisíciletí. Svou pozici si prý tvrdě odpracovala. Zatímco mnoho politiků na sebe hledí do zrcadla a říkají si, jak jsou skvělí, Merkelová se tím nezdržuje a za oponou tvrdě pracuje. Díky této tvrdé práci má jasně pod kontrolou svou stranu.

Celý článek naleznete zde.

„Když se jí někdo vzepře, může očekávat odvetu. Ta přijde nečekaně a zasáhne dotyčného na slabém místě. Například se o něm něco objeví v médiích. Qvortrup se domnívá, že za tím často stála právě samotná Merkelová, která si dlouho budovala dobré vztahy s některými novináři. V kancléřství se také obklopuje spolupracovníky (často jsou to ženy), které zná dlouho a zcela jim důvěřuje. Tvoří jakýsi ‚politický gang‘,“ lze se v článku také dočíst.

Merkelová je podle britského autora politickou realistkou, která měla vždy všechno jasně propočítané. Když se před ní objevila uprchlická krize, prý se německá kancléřka nechala na chvilku ovládnout myšlenkami idealismu, jenže brzy se rychle vrátila k realismu. A právě kvůli tomu, jak realisticky se chová, pravděpodobně opět jasně zvítězí v nedělních volbách.