Média a politika v digitálním světě, příběhy s otevřeným koncem a básnická sbírka. Petru Žantovskému křtili nové knížky Erik Best i Milan Knížák

20.05.2018 13:28 | Zprávy

Hned tři knížky naráz představil v závěru tohoto týdne vysokoškolský pedagog Petr Žantovský. První z nich Média a politika v digitálním světě představuje výběr publicistických i analytických materiálů autora důvěrně obeznámeného s produkcí České televize, prezidentskou kampaní i cenzurními pokusy české vlády. Příběhy s otevřeným koncem jsou sbírkou esejů o historických událostech viděných dnešníma očima, jednotlivé texty premiérově vycházely každý týden v Parlamentních listech. Príbehy a iné pokušenia jsou společnou básnickou sbírkou Ireny a Petra Žantovských, které vyšly slovensky.

Média a politika v digitálním světě, příběhy s otevřeným koncem a básnická sbírka. Petru Žantovskému křtili nové knížky Erik Best i Milan Knížák
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

V pátek vpodvečer představil Petr Žantovský ve Slovenském domě v Praze hned tři nové knížky. Kmotrem knihy o médiích se stal novinář a vydavatel amerického původu Erik Best. Pod titulem Média a politika v digitálním světě ji vydalo nakladatelství Beskydy. Jedná se o soubor textů a přednášek o vztahu médií a (geo)politiky. Navazuje na autorovy předchozí publikace – Česká politika a média po roce 1989 (2013), Mediální manipulace a krize v České televizi (2015) a Černá kniha České televize (2016).

„V Petrovi Žantovském má české novinářství velmi aktivního komentátora, a zároveň mediálního kritika. Díky tomuto souběhu jeho prací sleduji od poloviny 80. let jak jeho někdejší učitel na Karlově univerzitě, tak – díky internetu – jako čtenář, posluchač a divák jeho nesčetných komentářů a analýz v denících, časopisech, rozhlase a televizi. Nepřímo, z mého kalifornského působiště od roku 1992 dodnes, mě vždy zajímala i jeho vysokoškolská pedagogika a příspěvky na domácích a mezinárodních konferencích. Vždy mě udivovala jeho schopnost relativně objektivního a přístupně prezentovaného pohledu na nejnovější dějiny, zejména českou a slovenskou politickou scénu po roce 1989,“ vzdává autorovi hold profesor na Humphreys University v kalifornském Stocktonu Stanislav Perkner.

Domácí mediální scéna i obecně civilizační tendence

Oceňuje na něm především to, jak přirozeně se zabývá hlavně domácí mediální scénou. To ostatně mohou posoudit i čtenáři Parlamentních listů díky Týdnu v médiích, kterým provází na jejich stránkách už od roku 2012. „Jeho publicistický i výzkumný záběr však reflektuje i nadnárodní, obecně civilizační tendence. Lze soudit, že tematika knihy Petra Žantovského zaujme i laického čtenáře v Čechách a na Slovensku. Lze ji nejen doporučit, ale i ocenit z dvojího hlediska: jako sbírku primárních pramenů (publicistika) a pramenů sekundárních (odborně fundovaných studií). Tuto kombinaci, doplněnou poznámkovým aparátem a seznamem použité literatury, časem ocení i budoucí historiografie,“ napsal ke knize profesor Stanislav Perkner.

Druhou knihu Příběhy s otevřeným koncem vyprovodil do světa výtvarník a hudebník, polistopadový rektor Akademie výtvarných umění a bývalý ředitel Národní galerie v Praze, profesor Milan Knížák. Příběhy s otevřeným koncem jsou knižní sbírkou esejů o historických událostech viděných dnešníma očima, vydalo ji nakladatelství Kmen. Její bezprostřední předchůdkyní byla knížka podobná, i s podobným názvem. Nesla titul Otevřené dopisy. Po celý rok 2016, týden co týden, adresoval autor otevřené dopisy ctihodným osobnostem minulosti i přítomnosti a upozorňoval na to, jak nekonečná může být inspirace jejich odkazem a myšlenkami na náš aktuálně prožívaný dnešek.

Dopady významných událostí prostupují i naším dneškem

V roce následujícím, v roce 2017, na „dopisy“ navázal poněkud méně idylicky. „Když jsme se na jeho počátku rozhlédli po všelijakých prognózách a předpovědích, co všechno nás asi čeká a (žel) nemine, vesměs jsme se dočítali hrůzozpěvy malující na zeď hodně věrohodné a pravděpodobné čerty. A protože, jak známo, historia magistra vitae, rozhodl jsem se po celý rok, opět s týdenní neodbytností, vracet k událostem, jež se odehrály v letech uplynulých. Prvotní snaha upřednostnit letopočty končící, stejně jako tento, sedmičkou, vzala časem zasvé. Příběhy se vršily bez ohledu na cifry v datacích a dávaly najednou docela komplexní obraz minulosti více či méně (ne)dávné,“ přibližuje Petr Žantovský.

  

Za jedenáct dekád, které nás dělí od počátku dvacátého století, se takových příběhů s otevřeným koncem našlo vskutku dost. „Přičemž otevřeným koncem rozumějme konstatování, že se sice událost již odehrála a zdánlivě se za ní zavřela voda, avšak všeliké dopady, důsledky a poučení z ní prostupují i naším dneškem. Proto také má smysl se k nim vracet, připomínat je a snažit se jim porozumět v celé jejich (ne)kráse,“ vysvětluje Petr Žantovský, co ho vedlo k psaní textů s otevřeným koncem, které premiérově vycházely každý týden v Parlamentních listech.

Básnický dialog o nelehkých časech, v nichž žijeme

A laudatio k uvedení sbírky Príbehy a iné pokušenia přednesl předseda Světového sdružení Slováků v zahraničí Vladimír Skalský. Príbehy a iné pokušenia jsou společnou sbírkou Ireny a Petra Žantovských, které vyšly na Slovensku – slovensky. Vydalo ji nakladatelství Eterna Press. „Básnická sbírka Ireny a Petra Žantovských je na básnickém nebi příjemným osvěžením. A nejen proto, že jde o básnický dialog, který je jiný než básnický monolog. Ostatně dialog je vždy dramatičtější, dravější a v mnohém i drsnější,“ uvedl ke sbírce slovenský básník a autor literatury faktu Jozef Leikert.

Podle něj básnický ping pong manželů o nich mnohé prozrazuje, ale rovněž i o dnešní době, o společnosti a o jejich pohledu na svět. „Je dobře, že nejdříve nastavují zrcadlo sami sobě a teprve pak ostatním. Nežijeme v lehkých časech, což je ostatně zjevné i z jejich postojů a názorů. I oni jdou životem jako ostatní. Pláčou i se radují. Nikdy však nezoufají, ať je souží cokoli a ať je společnost sebenezdravější. Ať si to uvědomujeme více, nebo méně, lékem na všechny neduhy, neporozumění a nezdary je láska. Láska manželská, partnerská, láska rodinná, pracovní, společenská. Ale čistá a upřímná láska, ne předstíraná a ledasčím zakrývaná. Často nám chybí opravdová láska, jsme k sobě nevšímaví, netolerantní a v mnohém netaktní, ba v nejednom případě zlí a možná i zákeřní. Nemilujeme se, spíš milujeme jen sami sebe,“ napsal ke sbírce Príbehy a iné pokušenia Jozef Leikert.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

MUDr. Ivo Trešl byl položen dotaz

očkování

Vážený pane doktore, ráda bych využila možnosti se vás zde zeptat na jednu věc. Když se nechám očkovat proti černému kašli, znamená to, že ho nemůžu dostat nebo je to jak s vakcínou proti covidu? A ještě na jak dlouho mě případně očkování proti nákaze ochrání? A když už jsem nakousla téma covid, pro...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Když se to hodí, prosazují lidská práva. Když ne, tak celistvost. Profesor chce skoncovat s dvojím metrem Západu

17:20 Když se to hodí, prosazují lidská práva. Když ne, tak celistvost. Profesor chce skoncovat s dvojím metrem Západu

„Mezinárodní řád založený na pravidlech“, který bývá prezentován jako spojení mezinárodního práva a …