Vypointovat šestnáctihodinovou taškařici v Poslanecké sněmovně hrozbou žaloby za slova o „bumbání“ od politika, jehož krkolomná a z důvodu podivné artikulace až nesrozumitelná vystoupení v televizi či rozhlase jsou už léta zdrojem zábavy na internetu, to by snad ve svých skečích nedokázal ani legendární Felix Holzmann. Právě kvůli tomu, co politická reprezentace v živém přenosu celé republice předváděla, nemá Petr Žantovský ani za mák chuti se tomuto tématu ani ohlasům na něj v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí zabývat. „Považuji to za událost, která je spíše ostudou naší veřejné diskuse než něčím, na co bychom měli být pyšní. Začnu naopak vzpomínkou na člověka, na kterého bychom pyšní být měli, ale nenajdete o něm nic ve Wikipedii ani ve většině otevřených informačních zdrojů,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Vzpomínku se rozhodl věnovat Jiřímu Novotnému, který minulý týden zemřel ve věku 82 let. „Z mediálního světa byl Jiří Novotný znám tím, že byl několik let členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Musím říct, že za velkou poctu považuji to, že jsem se s ním v Radě mohl asi tak tři roky setkávat. Byl to jeden z nejslušnějších a nejkvalitnějších lidí, které jsem kdy v životě potkal. Nikdo o něm nepíše, a tak bych byl rád, abychom na něj vzpomněli aspoň my. Narodil se v roce 1936, jeho tatínek Jaroslav Novotný byl jedním ze zakladatelů Baťových zlínských filmových ateliérů spolu s režisérem Elmarem Klosem nebo s Alexandrem Hackenschmiedem, který potom v Americe proslul pod pseudonymem Hammid. A tahle úctyhodná sestava zakládala v podstatě na objednávku bratrů Baťů filmové ateliéry,“ připomíná mediální analytik.

Odchodu velkého znalce československého filmu si média nevšimla

Původně šlo o to, že zmínění pánové měli vyrábět reklamní a instruktážní filmy pro firmu Baťa. „Ale později se začali věnovat i jinému typu filmové produkce. K takovým nejdůležitějším filmům vůbec, které vyšly z téhle produkce před válkou, bylo v roce 1937 Poslední léto s TGM. To byl dokument, který mapoval poslední týdny života prvního československého prezidenta. O dva roky později to byl dokument Krize, který natočil Alexandr Hackenschmied. Ale ten už se nepromítal, týkal se situace v československém pohraničí. Hackenschmied naštěstí dokázal propašovat kopii do Spojených států a tam se dodnes promítá jako jeden z velmi podstatných studijních a filmových materiálů ke studiu té doby a toho regionu. A Hammid, tedy Hackenschmied, si na tom postavil kus začátku své kariéry,“ poznamenává Petr Žantovský.

Jeho bývalý kolega z RRTV to neměl nikdy jednoduché. „Jirka Novotný byl synem Jaroslava Novotného a jako takový byl samozřejmě v padesátých letech proskribován. Byl donucen se vyučit nějaké manuální profesí, teprve později vystudoval filmovou historii. Podle mnoha odborníků to byl jeden z největších znalců československého filmu. Od roku 1992, kdy na popud Elmara Klose založil vyšší odbornou filmovou školu právě ve Zlíně, na ní vyučoval filmovou historii a další předměty. Byl to neskutečně nenápadný a skromný člověk a možná proto si v podstatě žádná média nevšimla jeho odchodu. Ještě bych dodal, že Jiří Novotný stál počátkem šedesátých let spolu s Alešem Bosákem u zrodu zlínského Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež,“ poukazuje mediální odborník.

Pravomocného rozsudku se dožil, odškodnění už ne

Ovšem za normalizace musel Jiří Novotný z vedení festivalu odejít a do ateliérů se vrátil až po roce 1991 jako technický náměstek. „Působil tam, než se privatizovaly, potom působil pedagogicky. Byl i držitelem Ceny města Zlína za rok 2005. Když jsem se dozvěděl o jeho úmrtí, tak se mi vybavily dvě citace. Jedna je od Karla Čapka: ‚Malí lidé se perou o prestiž, velcí ji mají.‘ A druhá je z jednoho písňového textu Vladimíra Merty: ‚Malí lidé vrhají dlouhý stín.‘ Jirka Novotný byl jedním z těch protiprávně odvolaných radních z velké vysílací rady. Sice se dožil pravomocného rozsudku, že to odvolání z Rady bylo protiprávní, ale nedočkal se odškodnění, o které se soudíme kolektivně se státem. Druhá strana sporu je totiž stát, neboť rada pro vysílání je správní úřad, spadá pod stát a statutárním zástupcem státu je předseda vlády,“ vysvětluje Petr Žantovský.