Ještě před samotným začátkem akce se však schylovalo k problému. Podle organizátorů měla být manifestace blíže k hotelu, ale podle slov Oldřicha Lukáše z Aliance národních sil to prý bylo jinak: „Hodinu před začátkem akce se objevil hlavní manažer hotelu s tím, že tam nemáme co dělat, že to není pozemek města. Město přivezlo nějakou mapičku, takže licitace neměla cenu. Bohužel, úředníci to čtrnáct dní věděli, ale hodinu před zahájením se to měnilo, což mi nepřipadá moc fér.“ Úředníci ale naproti tomu zase argumentovali, že se nejednalo o přesně určené konkrétní místo. Nicméně, přítomní se odebrali o něco dále, kde nebyla jediná lavička, jako tomu bylo v místě původně naplánovaného protestu, kdy by si ti nejstarší mohli sednout.

Překvapení: Pravice i levice pospolu

Na začátku shromáždění pak promluvil organizátor Lukáš: „Poprvé vůbec se scházejí zástupci takzvaných extrémních stran, tedy levice na jedné straně a pravice na straně druhé, komunisté i národní demokraté. My chceme společnost spojovat, hledat hodnoty, které nás spojují, vyšší principy, na kterých máme všichni zájem. To je produkt České televize a Českého rozhlasu, těch, kteří nemají nejmenší zájem, aby se mimoparlamentní opozice spojila dohromady, těch, kteří staví každého proti každému,“ pustil se hned na začátek do veřejnoprávních médií Lukáš.

„Vlastizrádné politické elity – jsme v dalším ohrožení. Chceme, aby se Plzeň stala semeništěm zla? Je tu nám starším známá redaktorka rádia Svobodná Evropa Lída Rakušanová, která byla placena CIA tehdy i nyní,“ znělo od přítomných. Byl vznesen také návrh, aby při nedělní bohuslužbě v katedrále svatého Bartoloměje byla utvořena „tichá ulička hanby pro vlastizrádné lidi, kteří by se jí chtěli zúčastnit“, reagovali na poslední, třetí den jednání landsmanšaftu aktivisté. Ti rovněž nelibě nesli, že při zaznění státní hymny ani přítomný úředník z Úřadu městského obvodu, tak i další přihlížející ze skupinky kolem policejního vozu, včetně brněnského organizátora Pochodu usmíření se sudetskými Němci Jaroslava Ostrčilíka, nevzdali písni Kde domov můj hold a stáli se založenýma rukama a evidentně se dobře bavili.

Lukáš pak dále řekl: „Vzkazujeme touto cestou, že dekrety Edvarda Beneše, kterému vděčíme za udržení kontinuity Československa, jsou trvalou a nedílnou součástí našeho právního systému. Kvůli nedůslednosti české strany při přípravě česko-německé smlouvy roku 1992 byl pojem transfer, česky odsun, nahrazen slovem vyhnání, což ovšem neodpovídá skutečnosti a vede k záměrnému zkreslování dějin. Vysídlení bylo provedeno na základě rozhodnutí vítězných mocností a odsunuti byli jen ti Němci, kteří si na vlastní žádost změnili státní příslušnost ke Třetí říši, aktivně podporovali hitlerovu politiku.“

Urážka vlastenců

Poté vystoupila krajská radní Hana Lišková (KSČM). Informovala, kdo to byl Wenzel Jaksch, jehož plaketou jsou oceňováni naši politici. „Sudetoněmecký landsmanšaft požaduje kroky vedoucí k prosazení práva na domovskou půdu. Je to dlouhodobý tlak na Českou republiku. Od Čechů požadují sebekritiku a tento úkol velice dobře plní někteří naši politici, aniž by k tomu měli mandát našich občanů. Zřízení plakety usmíření mezi Čechy a Němci mělo sloužit jiným záměrům. To, že plaketa je s podobou Jaksche, je nešťastná volba, pro českou stranu nepřijatelná, a udělení této plakety může české vlastence jen urazit. Na těchto základech je pak problematické navazovat na skutečné přátelství,“ uvedla za potlesku přítomných.

Sudeťáci nejsou vítáni!

S obsáhlým projevem vystoupil člen ústředního výboru a předseda plzeňské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Bukovský, který mj. uvedl: „Byli to ti samí čeští Němci, kteří vytvářeli nepokoje a diverzní akce v českém pohraničí, které následně vedly k odtržení českého pohraničí, k rozbití tzv. první republiky až k vyprovokování druhé světové války. Předkové těchto hostů se zúčastňovali v dnešním slova smyslu teroristických akcí v bývalém českém pohraničí vůči českému obyvatelstvu v roce 1938. Zákeřným způsobem vraždili strážce našich hranic, konali násilí nejen psychické, ale i fyzické především na uniformovaných českých spoluobčanech – finančních a poštovních úřednících, na četnících, železničářích a podobně,“ prohlásil Bukovský. Řekl rovněž, že ze strany některých německých sil je stále činěn tlak pod rouškou zachování kulturního odkazu předků na naše obyvatelstvo, aby byly obnovovány a zřizovány nové německé hroby. „Po popravách českých vlastenců během druhé světové války anebo úmrtích v důsledku nelidských podmínek v německých koncentračních táborech nikde nebyly zřizovány hroby českých obětí na německém území. Nikdy nebylo s těmito ostatky zacházeno pietním způsobem, protože Slované tehdy nepatřili do kategorie plnohodnotných lidí,“ uvedl Bukovský za souhlasného přikyvování přítomných.

„Sudetští Němci přicházejí na pozvání některých proněmeckých organizací, nikoliv jako přání většiny Plzeňanů. My a většina naší starší populace je za své spoluobčany nepovažujeme. Ze sudetské strany je to také demonstrace – pokus o návrat do své milované rodné vlasti. Ale neměli by tito Němci nikdy zapomenout, jak se k této vlasti zachovali krátce před vypuknutím války, jak se chovali ke svým českým – původně spoluobčanům. S nimi máme jen opravdu špatné zkušenosti,“ ukončil svůj projev Bukovský.

Citace Havla, Nečase, Schwarzenberga

Předseda národní rady Klubu českého pohraničí Jaroslav Richter představil své sdružení: „Jsme jedna z nejsilnějších vlasteneckých organizací v naší zemi, která již čtvrt století bojuje s tím, proč jsme se tu dnes sešli – s revanšistickými požadavky sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nemohou se totiž smířit s tím, čehož se jim po válce po zásluze dostalo. S vysídlením ze země, kterou oni rozdělili, rozbili Masarykovu republiku a mučili a vraždili naše lidi v pohraničí. Přijali rasistickou teorii, ideologii Hitlerova Německa. Oni vítali svého vůdce. Byli to oni, jejichž stopy jsou znát v Lidicích, Ležácích, Javoříčku a v jiných místech naší vlasti, které vypálili a zničili. Mají podíl na 360 000 obětí našeho lidu ve druhé světové válce. Více než milion sudetských Němců bylo vyznamenáno nejvyššími řády za rozbití Československé republiky,“ uvedl ve svém příspěvku a pokračoval: „Je k vážnému zamyšlení, jak se naše vláda v současné době staví k jejich požadavkům. Václav Havel už v listopadu 1989 napsal prezidentu Spolkové republiky Německo – cituji: „Já osobně, stejně jako mnozí mí přátelé, odsuzuji vyhnání Němců po válce. Považovali jsme jej vždy za nejhorší nemorální čin, který způsobil nejen Němcům, ale snad ještě ve větším měřítku Čechům samotným velké materiální škody.“ Premiér Nečas řekl v roce 2013 v Mnichově: „Litujeme, že poválečným vyháněním a vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním, odnímáním občanství, bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter posuzování viny.“ K tomu tehdy dodal Karel Schwarzenberg: „Musím blahopřát panu premiéru Nečasovi k jeho projevu v Mnichově. Je to opravdu velký průlom. Konečně po 23 letech se podařilo veškeré překážky v našich vztazích se sousedním Bavorskem odstranit,“ citoval bývalého Havlova kancléře a dnes čestného předsedu TOP 09 předseda národní rady Klubu českého pohraničí Richter.

O vytírání zadku

Oldřich Lukáš pak symbolicky hodil do koše požadavky landsmanšaftu, muslimů a justiční mafie. Dále se slova ujal Jaroslav Kratochvíl za organizaci Českoslovenští vojáci v záloze za mír: „Prapor ztělesňuje duše lidí, kamarádů, kteří tady již nejsou, kteří pro svoji vlast, pro svoje rodiny obětovali to nejcennější. Je jenom na nás, jestli budeme psát ponížené supliky, se kterými si adresáti budou vytírat zadek. A nebo jestli budeme dávat jasná stanoviska, která budou podepřena silou. Můžeme přijít s papírem, poníženě, můžeme mluvit česky v Čechách – buďte tak hodní a zvažte to. A oni nám řeknou – my svoláme Bundestag, zvážíme to a do třiceti let vám dáme vědět. Já jsem Sudeťák,“ překvapil přítomné Kratochvíl, ale hned vše vysvětlil: „Narodil jsem se v Sudetech. Lépe řečeno na území, které je některými lidmi takto nazýváno. Toto území bylo vždy, opakuji vždycky, integrální součástí zemí Koruny české. A to je moje vlast a budu ji bránit, budu ji chránit a doufám, že nebudu stát sám proti všem, kteří nám budou brát to, co tady máme. Naši řeč, naši vlast, naše děti.“ Na to následoval velký potlesk.

Merkelová vytváří v Sudetech předpolí pro migranty

Další řečník, jenž hovořil za SPD-SPO, ve svém projevu uvedl: „Toto území bylo a musí náležet vždy České republice. Nedovolíme, aby se na našem území roztahovaly cizí mocnosti, aby byl český národ utiskován a aby nám byly vnucovány námi nepřípustné mravy a víry. Česká republika zůstane Čechům a ne cizákům. Paní Merkelová si na území Německa nedomyšleně pozvala pod slibem pomoci lidi, kteří nemají mravní jednání a pouze čekají, kdo jim co dá zadarmo a nakonec si kladou nesmírné nároky na absolutní respekt. Když ji občané a vlády upozorňovali na obrovskou chybu, kterou dělá, byli jsme všichni nazýváni rasisté a populisté. Nebyla a stále není uzavřena hranice schengenského prostoru, i když o tom vlády několikrát jednaly a raději se zaplatí obrovské částky Turecku za zadržení běženců. Toto je opět další politická megachyba, protože je naprosto logické, že si turecká vláda bude klást další a další nároky, že bude chtít další peníze a že chce bezvízový styk s výhrůžkou, že pak otevře svoje hranice. To je prachsprosté vydírání.“

Pak zástupce „okamurovců“, kteří rovněž pomáhali s pořadatelskou službou na akci, pokračoval „Hovořím o tom z toho důvodu, proč se opět jedná o našem příhraničí. Německo totiž neví, kam má běžence usídlit, a toto se jim nesmírně hodí. Česká republika nesmí dovolit odcizení nebo zneužití tohoto svého území. Čechy patří Čechům a ne přivandrovalcům, zlodějům a vrahům,“ burcoval řečník, vysloužil si potlesk a pokračoval: „Merkelová a její přisluhovači nemají právo nařizovat naší vládě kvóty a naopak naše vláda nesmí neustále poklonkovat a podřizovat se všem rozhodnutím EU. Jsou i tací, kteří se snaží o osazení pamětní desky na místě, kde byl spáchán atentát na říšského protektora Heydricha a tím označit toto místo jako pietní. Toto je názor šílence a ne normálně smýšlejícího člověka. Jednání ve zdejším hotelu se zúčastňuje i Lída Rakušanová, která byla oslavována jako protikomunistická bojovnice a dnes se ta samá osoba staví proti lidu České republiky, který dříve tak vehementně bránila.“

Poté řečník dodal ještě pár slov ke Karlu Schwarzenbergovi: „Jak je možné, že se na naší politické scéně pohybuje člověk, který nehájí zájmy České republiky, ale naopak zájmy cizích mocností. Takový politik, který ani nezná hymnu České republiky, nemá v naší politice místo.“ Zástupci KSČM v průběhu jeho projevu postupně odcházeli. Ke slovu se ještě dostali řečníci z Národní demokracie a z České strany národně socialistické.

Světe div se: Nikdo se nepopral!

Na závěr poté pro zbylých několik desítek přítomných řekl jeden z představitelů Aliance národních sil, hlavní organizátor akce Oldřich Lukáš: „Nastal čas velkého spojování. Až dosud se dařilo těm, kteří nás ovládají a chtějí nás ovládat i nadále rozbíjet společnost, stavět staré proti mladým, rodiče proti dětem, ty co jsou vlevo proti těm, co jsou vpravo. Toto všechno je jedna velká taškařice. Oni totiž dobře vědí, že jediné, čeho se nemohou zmocnit, je naše nezávislé myšlení a proto bojují s pravdou. Mám obrovskou radost, že se tu dnes snad úplně poprvé od revoluce setkali lidé ze zdánlivě neslučitelných pólů naší společnosti. A oni se nepoprali! Támhle kluci (ukázal na policisty, pozn. red.) byli připraveni, že je roztrhnou  – a oni si rozuměli, oni si dokonce notovali! Mám pocit, že toto je to nejnebezpečnější zjištění, které samozřejmě v České televizi neuvidíte, ale někdo nahoře to zaregistruje a nebude mu z toho dobře.“ Odměnou mu byl pak dlouhotrvající potlesk.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE