Se svými zkušenostmi v rozhovoru pro server iDNES.cz popsal tři hlavní fronty, na kterých se dnes vede kulturní válka. První je genderová fronta a s ní spojené sexuální obtěžování, které se rozebírá v kampani Me Too již delší čas. Druhá fronta vede přes otázku globálního oteplování a záchranu planety. A znovu se vynořila fronta boje za práva černochů a proti rasismu.

Tyto proudy byly nejen v americké společnosti přítomné už delší čas, ale volební rok, ve kterém Donald Trump usiluje o znovuzvolení, tyto tři fronty ještě zvýraznil.  

„Ještě asi před dvěma měsíci, když vrcholila vlna protestů včetně násilností, jsem říkal, že pokud se tyhle jevy přelijí do velké vlny násilí po celé Americe, Donaldu Trumpovi to vyhraje volby. To se nestalo. Protesty trvají, ale míra násilí výrazně klesla. A v téhle chvíli to spíš vypadá, že výsledek bude opačný a Trumpova éra se blíží ke konci. Americká společnost je z velké části středostavovská, což znamená, že skupina voličů střední třídy rozhoduje o výsledku prezidentských voleb. Pokud má tahle skupina pocit, že se řád kolem ní bortí a jsou ohroženy majetky a bezpečnost, posunuje se k tomu, čemu se říká „zákon a pořádek“. Tedy k tvrdému postupu vůči jakýmkoliv protestům. A to je postoj, který představuje Donald Trump. Pokud má tatáž skupina pocit, že je účastníkem nějakého společenského procesu, jenž směřuje k pokroku a lepšímu uspořádání společnosti, bude volit druhým směrem, protože vnímá, že právě proti tomu Trump stojí.“ uvedl Žantovský.

V USA a nejen v USA jsou také k zemi strhávány sochy historických osobností, které se podle představ demonstrantů nechovaly ve své době podle dnešních měřítek. A právě tento ahistorismus, ona snaha uplatňovat na chování historických osobností dnešní měřítka, představuje podle Žantovského problém, protože činy, které se v minulosti děly, je třeba vnímat v kontextu doby, ve které k nim došlo.

Kulturní válka v sobě skrývá ještě jedno riziko. Obsahuje snahu cenzurovat lidi, kteří se podle aktivistů nechovají korektně. Přitom by stačilo, aby lidé, kteří nesouhlasí např. s počínáním toho či onoho herce prostě nesledovali jeho filmy.

„Pokud se to někomu nelíbí, je samozřejmě správné, že se na to nedívá nebo to nečte, ale v okamžiku, kdy to začne mít organizovanou formu zakazování filmů a knih, zakazování vydávání článků a propouštění redaktorů z novin, že uveřejnili komentář, který se někomu nezdál politicky korektní, v tom okamžiku se začínáme dotýkat základních institucí západní civilizace, mezi něž patří svoboda slova, svoboda projevu a svoboda umělecké tvorby. A to jsou základy, na nichž tahle civilizace od dob renesance vyrostla. A když je pod sebou podřežeme, něco tu asi bude dál, ale nebude to už tahle civilizace,“ varoval Žantovský.

Velkému tlaku čelil např. režisér Woody Alen, a to kvůli svým rodinným peripetiím. Odešel s adoptovanou dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrow, což jistě nelze označit za nejčistší jednání, ale Žantovský považuje za skandální, že Allan měl problém vydat své paměti. Jedno z největších amerických nakladatelství mu je odmítlo vydat.

„Woody Alen měl vydat v jednom z největších amerických nakladatelství paměti. Jenže po protestech redaktorů toho nakladatelství šly už vytištěné knihy do stoupy. Vydalo je menší americké nakladatelství a já je shodou okolností momentálně překládám. Překvapilo mě, že vedle úžasně vtipných „woodyallenovských“ pasáží je ta kniha hodně smutná. Velká část smutku plyne z toho, že se cítí stále ještě nucen hájit se proti obvinění, které nebylo pravdivé. Nejvážnější pro mě není ani to obvinění – když se páry ve zlém rozcházejí, jsou schopny obvinit se ze všeho možného a není na to pěkný pohled. Naprosto neospravedlnitelný je ale postup onoho nakladatelství. V americké populární kultuře pomalu každý masový vrah, dřív než dostane smrticí injekci, napíše knihu o svém životě a proč za nic nemohl. Vydají mu ji a prodává se. A člověk, který natočil padesát filmů, z nichž některé patří skutečně k tomu nejlepšímu, co v Americe ve své době vzniklo, a který se podle všech úřadů neprovinil žádným trestným činem, by neměl mít právo vydat paměti?“ zlobil se Žantovský.