Horáček v pořadu DVTV uvedl, že má pocit, že prostředí je dneska nerudnější, než bývalo za jeho mladých let. A to jeho generace žila v obtížných historických podmínkách. Dokázala se ale údajně vždycky shodnout na společném nepříteli – systému, který jí bránil v tom, aby naplno prožívala svůj život.

Spisovatel si navíc myslí, že doba zhrubla. Některá slova prý slýchával odjakživa, ale nebylo možné je slyšet ve veřejném prostoru. To bylo úplné tabu. A Horáček si myslí, že určitých tabu je nám zapotřebí i dnes. „Neumím si představit, že by dříve někdo přišel na Hrad ve fleecové bundičce. Tam to začíná. Nebo do opery chodil v keckách nebo hrubě mluvil před ženami. Ani ne třeba v televizi nebo v rádiu – vůbec tam, kde se nachází dáma, pro mě nebyly určité věci vůbec možné říci,“ vzpomínal Horáček.

On sám strávil dvacet dva let v prostředí hazardních her, kde se vybraná společnost zrovna neschází.  A slyšel tam prý o dost vulgárnější výrazy, než zazněly z úst prezidenta v Hovorech z Lán. „Já v tom prostředí umím žít. Když jste na valše ve tři hodiny ráno a vedle vás je člověk, který zrovna vyšel z vězení a za půl roku tam zase nejspíš bude zpátky, tak víte, že ten svět tak mluví. Já jsem v tom dokonce nalézal potěšení. Ona ta galerka má taky zvláštní poetiku. Ale sprostá slova patří tam, na tu valchu, nikoliv do opery nebo do televize,“ myslí se textař a spisovatel.