Německo otevřelo loni na podzim svoji štědrou náruč stovkám tisíc migrantů, ale ukazuje se, že zdaleka ne všichni si gesta kancléřky Angely Merkelové považují. Je to i případ čtyřiatřicetiletého migranta z Maroka, který byl obviněn z pokusu o znásilnění, jehož se měl dopustit tento víkend v nejmenovaném hamburském klubu. Jak ovšem zjistily úřady v Dolním Sasku, muž už podle všeho neměl v Německu dávno co dělat.

Do země vstoupil v loňském roce a o azyl požádal v dolnosaském Holzminden. Jeho žádost však byla zamítnuta a úřady mu nařídily, aby Německo opustil do letošního dubna. Místo odjezdu zpátky do Maroka se však vytratil z dohledu úřadů. Objevil se až po nějaké době, když jej v Hamburku chytili při kapesních krádežích. Soud následně požádal úřady v Holzminden, aby si pachatele vyzvedly a zajistily jeho deportaci.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Mluvčí radnice dvacetitisícového města však nyní říká, že žádost hamburského soudu město odmítlo, protože ke splnění tohoto požadavku nemělo dostatek personálu. „Proč nebyl vydán žádný zatykač? Proč nikdo nereagoval na požadavek hamburského soudu? Tyto a další otázky musí být bezodkladně zodpovězeny,“ říká ministr vnitra Dolního Saska Boris Pistorius z SPD, který svoji funkci zastává od února roku 2013.

Deportace neúspěšných žadatelů o azyl často selhávají kvůli nepružnému jednání nebo odmítavé reakci mateřských zemí ilegálů. Často tak trvá dlouhé měsíce nebo dokonce roky, než se podaří celý proces zdárně dovést do konce. Jen v samotné spolkové zemi Dolní Sasko tak čeká na deportaci několik tisíc lidí. Z nekončících průtahů je frustrována nejenom veřejnost, ale také samotní úředníci, kterým se daří uzavřít jen velmi nízké procento případů.

Také mediálně hojně propíraný případ znásilněné a zavražděné studentky z Freiburgu byl ovlivněn selháním úřadů. Tentokrát ale těch řeckých, které vraha Marie Ladenburgerové propustily z vězení přesto, že mu soud vyměřil za pokus o vraždu trest ve výši deseti let. Mladý afghánský uprchlík následně porušil podmínky svého podmínečného propuštění, ale řecké úřady se bohužel neobtěžovaly své německé protějšky na migrantovu minulost upozornit.