Server Euractiv.com zveřejnil uniklé detaily z návrhu stanoviska Evropského parlamentu k Paktu o migraci a azylu. Ten požaduje, aby žadatelé o azyl přicházející do EU žádali o azyl v zemi, do které přicházejí.

„Pokud státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti zamýšlí podat žádost o mezinárodní ochranu, žádost se podává a registruje v členském státě prvního vstupu nebo v členském státě, ve kterém se tento státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti legálně zdržuje,“ uvádí se v dokumentu.

U nelegální migrace, která proběhne ať už letecky, po moři nebo po zemi, se rovněž upřesňuje, že „k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je příslušný první členský stát, do kterého tyto osoby vstoupily“.

Pakt má za cíl posílit koordinovaný přístup EU k azylu a migraci a je projednáván již více než dva roky. O finálním textu bude koncem března hlasovat výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody. Pravidla migrace a žádostí o azyl tak zůstanou v intencích tzv. dublinského plánu, jak podle serveru infoiimigrants.com prosazuje i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

V době, kdy v čele komise stál Jean-Claude Juncker přitom Evropský parlament schválil plánovanou reformu dublinského nařízení s cílem odstranit ustanovení o žádosti v zemi prvního příjezdu. Kvůli nedostatečné dohodě mezi orgány EU se však reforma nikdy nedostala do zákona.

V paktu je mimo jiné také nastíněn mechanismus solidarity pro relokaci žadatelů o azyl. Ten zůstává na bázi dobrovolnosti, kdy se členské státy mohou rozhodnout stát se „přispívajícími členskými státy“.

Takzvaný „zvýhodňující členský stát“, tedy ten, který je vystaven většímu počtu příchozích než ostatní, může určit „osoby, které by mohly být přemístěny v úzké spolupráci s koordinátorem EU pro relokaci a přispívajícím členským státem a Agenturou pro azyl“, vysvětluje se v textu.

V případě „krizové situace“ některého z hraničních států EU, kam míří migranti nejčastěji, může být podle návrhu Evropského parlamentu relokační mechanismus „povinný“ pro země, které se rozhodly být přispívajícími členskými státy.  

Dokument rovněž definuje krizovou situaci jako „výjimečnou situaci, kdy příchozí dosáhnou takého počtu, v jehož důsledku jsou kapacity členského státu nefunkční“. Podle textu za posouzení, zda lze situaci v členském státě definovat jako krizovou, je odpovědná Evropská komise.