V České televizi to vře, rodí se hned dvě komise, které by měly prověřit situaci v tamním zpravodajství, a panující napětí se přesunulo také na diskusní půdu Rozprav o českých médiích, kde vystoupili Pavlína Kvapilová (iniciativa Vaše televize), Adam Černý (Syndikát novinářů ČR), Jiří Závozda (Rada ČT) a Milan Šmíd (Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK).

Příliš mladí, příliš plytcí

Pavlína Kvapilová, která pro Českou televizi pracovala v sekci Nová média a později dostala „padáka“, má za to, že by v České televizi měla být zřízena instituce redakčního ombudsmana, který by měl řešit problematické momenty, ale ostatní diskutující byli k tomuto nápadu poněkud skeptičtí. Závozda poznamenal, že ve veřejnoprávní televizi existuje etický panel, v jehož rámci lze leccos vyřešit.

Hosté i diváci se ale shodli na tom, že by mělo dojít k revizi etických zásad kodexu České televize. Diskuse na toto téma se však nevedla poprvé a je otázka, zda skutečně dojde na nějaké zásadní změny. Jeden z hostů, sociolog, filosof a profesor Miloš Havelka poukázal při debatě i na to, že se ve vysílání objevuje řada jazykových chyb.

Ty ale ještě nepředstavují to nejhorší. Problém je, že se před kamerami objevují např. mladé ženy na vysokých podpatcích, které odvádějí pozornost od obsahu sdělované zprávy. Mnohem více se také dbá na střety různých osobností než na analýzu skutečných problémů. Kdy někdo rozebíral rizika konkrétního zákona, který mají na pořadu jednání naši zákonodárci.

Více zkušených matadorů více stojí

Protiklad k mladým tvářím představuje novinářský matador Zdeněk Velíšek (narozen 1933), který je schopen dění kolem sebe okomentovat s patřičným nadhledem, k němuž mu dopomohly i životní zkušenosti. Závozda k tomu dodal, že celá věc má ale i finanční stránku věci. Mladí nováčci jsou vděční za pracovní příležitost a nemají tak vysoké platové nároky, s kterými by mohl přijít zkušený redaktor.

Na přetřes přišlo i téma komunikace ČT navenek. Do jaké míry mají diváci vidět do útrob média, které financují prostřednictvím koncesionářských poplatků? A do jaké míry je spíše třeba, aby ČT působila navenek velmi kultivovaně a do jisté míry tak kultivovala i diváky? To jsou otázky, na kterých se diskutující příliš neshodli, ale jejich kladení je jistě na místě.