Německá vláda, podporovaná mainstreamovými médii, se i nadále staví k migrantům velmi vstřícně. Žádný z ministrů a novinářů prestižních deníků a magazínů však patrně nemusí žít v přímém sousedství takového tábora. Možná by je v takovém případě jejich euforie brzy opustila. Své o tom vědí i obyvatelé města Sankt Augustin, které leží jen pár kilometrů od někdejší metropole západního Německa Bonnu.

Ačkoli od znásilnění uplynulo několik týdnů a policie již naštěstí dopadla i pachatele, pozornost německých médií i nadále směřuje k uprchlickému táboru v Sankt Augustin. Podle zjištění deníku Express v něm aktuálně pobývá 352 osob, které nemají příliš velkou šanci na udělení azylu v Německu. Všichni totiž již požádali o azyl v jiné evropské zemi a podle dublinského systému se tak musí řešit jejich žádost o azyl právě tam.

Ostatně zmiňovaný pachatel z Ghany obdržel od úřadů zamítavé stanovisko ke své žádosti jen několik dní před znásilněním třiadvacetileté Němky, která kempovala s přítelem v rekreační oblasti Siegaue. Uprchlický tábor funguje ve městě teprve od února, ale jeho dočasní obyvatelé si velkou přízeň mezi místními rozhodně nezískali. Lidé si stěžují na nepořádek, zápach a obávají se o bezpečnost svoji i svých dětí.

„Na ulici se válí odpadky, všude jsou kapesníky a migranti nám močí na plot. V první řadě mám ale strach o naši patnáctiletou dceru. Už několikrát byla oslovena staršími migranty, kteří se jí ptali, jestli by s nimi nechtěla chodit,“ stěžuje si deníku Express osmačtyřicetiletá Katherina Buschová, jejíž pozemek přímo hraničí s táborem. Stejného názoru je i další obyvatel Sankt Augustin, jehož pozemek sousedí s Buschovými. „Před tím to ještě šlo, protože tu bylo více rodin. Ti aspoň občas pozdravili.“

„V parku naproti táboru místní lidé denně potkávají skupinky migrantů, kteří konzumují alkohol. Hned vedle vchodu se přitom nachází školky. Mluvčí zdejší radnice Eva Stocksiefen připouští, že se výrazně zvýšily stížnosti obyvatel města. Uprchlický tábor slouží jako pilotní projekt a měl by skončit někdy koncem května. I přes stížnosti a napjatou atmosféru však nevidí spolkové ministerstvo vnitra důvod, proč by měl být projekt předčasně zrušen.“

Spokojeni s místem pobytu nejsou ani někteří obyvatelé tábora. „Necítíme se tady dobře, protože nás je tady ubytovaných až příliš. Já sama jsem tady už asi dva měsíce a hodně se těším, až se budu moci přesunout jinam. Když to řeknu natvrdo, tak spím každou noc s peněženkou pod hlavou,“ říká třiatřicetiletá Grace z Nigérie. Jestli bude zdejší uprchlický tábor pokračovat i po skončení pilotního projektu je nejasné. Vše bude záviset na vůli úředníků.