„Zemřel generál Milan Lučanský. Čest jeho památce. Zasloužil se o likvidaci středoslovenské mafie. Jezdil jsem v 90. letech na střední Slovensko a pozoroval, jak mafie tehdy šířila strach i mezi řadovými obyvateli. Nechť mu svítí věčné světlo,“ začal Čarnogurský.

„Generální prokurátor oznámil zahájení trestního řízení v případě jeho smrti. Určený vyšetřovatel bude muset stanovit vyšetřovací verze (alternativy) pro všechny příčiny úmrtí, a to i takové, které později vyšetřování nejspíš vyvrátí. V médiích se objevila fakta, dosud nevyvrácená, která zpochybňují sebevraždu. Mám na mysli výsledky vyšetřování generála po úrazu ve věznici krátce po zatčení. Vyšetřování konstatovalo, že generál neměl sebevražedné sklony, na cele cvičil, neznámo proč mu byla přidělena psychologická pomoc, sám po vznesení obvinění dorazil ze zahraničí na policii s vědomím, že se ničeho nedopustil. Kdo si pohrává s myšlenkou sebevraždy, pravděpodobně si nebude udržovat fyzickou kondici cvičením,“ míní Čarnogurský.

Právě při „úraze při cvičení“ se měl generál Lučanský vážně zranit poprvé. Bylo to 10. prosince a známý slovenský žurnalista a bezpečnostní expert Milan Žitný měl o této verzi velké pochybnosti. Bylo podle něj těžko představitelné, že by si takový rozsah zranění způsobil sám. „Pravda je taková, že generál Lučanský ve své cele porušil jistý denní pořádek, kdy mají nařízeno ležet, nebo naopak neležet na posteli, například. Na to ho dozorce upozornil, došlo ke slovní potyčce, ke strkanici, dozorce si zavolal další kolegy a ti ho zbili tak, že ho domlátili, dokopali do obličeje, kopali ho do těla, že ho museli převézt do prešovské nemocnice, kde to ale nebyli schopni řešit, tak ho převezli do Ružomberku,“ sdělil pro web Pravda.sk.

V nemocnici měl ještě podle Žitného kvůli zacházení eskorty generál vypadnout z vozíčku a uhodit se na hlavě, proto se mu následně muselo dělat vyšetření na CT.

Vyšetřovatel bude muset podle Čarnogurského slov zařadit mezi vyšetřovací verze i možnost, že jeho smrt zavinila jiná osoba. „Jako advokát jsem přišel do kontaktu s mnoha vyšetřováními a letmo uvádím, kterými otázkami by se měl vyšetřovatel zabývat. Měl by vyslechnout ministryni spravedlnosti a generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže, co oni vědí o podmínkách vězení generála a jeho chování ve vězení. Co hlásila psycholožka o chování generála. Měl by zjišťovat, zda v den zjištění ‚pokusu o sebevraždu‘ byl někdo v jeho cele. Bez konkrétního důvodu tam neměl kdo být. Měl by vyslechnout členy vězeňské stráže, kteří měli službu na chodbě, kde se nacházela cela, o pravidelném průběhu jejich služby,“ dodal.