Její pobodaný přítel už je prý fyzicky v pořádku, ale po psychické stránce stále trpí, musel dokonce vyhledat terapeuta. Po útoku na chvíli sice utichly urážky a osobní útoky, ale bohužel se prý vrací do starých kolejí. „Na nějakou dobu to sice utichlo, ale nedávno se to vrátilo zpátky do původních kolejí. Nejvíc různých nenávistných zpráv dostáváme vždycky, když lidi něco proti nám popudí. Mně teď třeba vyhrožují kvůli tomu, že jsem byla pomáhat v uprchlickém táboře Idomeni,“ prozrazuje.

K případu svého přítele se nemůže vyjadřovat, protože vyšetřování stále pokračuje. Prý znovu začal pomáhat uprchlíkům. I ona sama jim pomáhá ze všech sil. V táboře Idomeni se prý cítí dobře. Lidé věří, že nakonec uspějí a dostanou se dál do Evropy.

„Nikdo se tam s nikým nehádá, nikdo tam nikomu nic nezávidí. Přestože všichni uprchlíci jsou v táboře v podstatě uvěznění, je tam velice uvolněná a povzbuzující nálada. Všichni věří, že všechno dobře skončí. Skoro bych řekla, že mi tam bylo lépe než v Česku. V Idomeni opravdu nehrozí, že by vám někdo nadával nebo na vás plival,“ říká. V Česku po ní lidé skutečně plivou. „Třeba nedávno jsem jela tramvají a přišla ke mně nějaká paní a začala mi nadávat, že jsem islámská kurva.“

Stojí za pozornost, že běženci už nechtějí do Německa. Cítí se zrazení. Chtějí kamkoliv jinam v Evropě. Prý i do Česka. V Řecku odmítají zůstat, protože v této zemi nevidí perspektivní budoucnost. Vidí jen přeplněné ubytovny v zemi, která má řadu svých vlastních problémů. V táboře ani není dost jídla. Uprchlíci přežívají především proto, že jim obyčejní Řekové nosí jídlo, třeba buchty.