Muže popisuje Bartáček ve spojitosti s krátkým nátělníkem, trenýrkami z tržnice a plastovými pantoflemi do sprchy. Mladá žena je podle jeho slov v bílém krajkovém hidžábu, vyzařuje z ní vznešenost, čistota, jemnost, půvab i klid.

„Muže, jenž si asi plete hidžáb s džihádem, tedy svatou válkou, považuji za reprezentanta právě té poloviny národa, která volila Miloše Zemana. Takový padesátiprocentní Čech. Bývají obtloustlí a zanedbaní, jejich zuby, nehty a paty raději nevidět, na ulici i na společenských či kulturních akcích se pohybují v domácím, sportovním, trekingovém, případně zálesáckém outfitu, fejkové kroksy s ponožkami samozřejmě padnou ke všemu. A jejich ženy? Čím tlustší, tím menší, kratší a průsvitnější mají modýlky, asi aby ta krása pěkně vynikla,“ poznamenal Bartáček s tím, že nevkus i agresivní čecháčství byly z muže doslova cítit. Stejně jako aroma potu. 

• Původní text ZDE

„Nepoučeni téměř 30 lety svobodného spojení s vyspělým světem si dál tvrdošíjně bráníme tu svou uhňácanou kuličku. Naštěstí už jen z 50 procent. To je vlastně nadějná zpráva, ne? Komunismus je ale hodně trvanlivé lepidlo. I po své expirační lhůtě v lidech drží veškerou tu hrubost, neomalenost, vynikající smysl pro ošklivost. Přitom stačí tak málo. Vystoupit ze svého ‚smrádku, ale teplíčka‘ a začít cirkulovat, čistit se, tělem i duší, mít oči otevřené,“ poznamenal Bartáček se slovy, že bychom měli přijímat cizí proudy.