Podle Lougha stále není zřejmé, proč se Vladimir Putin odhodlal k tak radikálnímu kroku a připojil Krym k Rusku, když i bez toho měla Moskva dostatek sil na to, aby si udržela na Ukrajině značný vliv. „Samotný Putin vysvětlil své rozhodnutí obavami z toho, že by Rusko přišlo o svoji námořní základnu v Sevastopolu a že by na Krymu naopak vybudovalo opěrný bod NATO. Poté zase tvrdil, že Krym má pro Rusko až posvátnou symboliku,“ všímá si Lough.

Lough zmiňuje skutečnost, že Putin a jeho poradci správně predikovali, že anexe Krymu nebude nic složitého, ale podcenili důsledky tohoto kroku. „Snadné taktické vítězství stálo na začátku dlouhodobé konfrontace se Západem, která může potenciálně způsobit strategickou katastrofu,“ píše Lough. Předně si Lough všímá narušení vztahů mezi obyčejnými Rusy a Ukrajinci, jež anexe krymského poloostrova způsobila. „Úsilí Ukrajinců vydat se do Evropy tak bylo fakticky znásobeno,“ komentuje Lough.

celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Za neúspěšné považuje Lough také snahy Moskvy o vytvoření Nového Ruska, které by s Ruskem propojily Krym. „Rusko patrně od tohoto projektu ustoupilo a iniciativu přenechalo separatistům, kteří pouze působí nedozírné hospodářské škody celé Ukrajině,“ kritizuje Lough. Naopak chválí soudržnost Západu, který dle jeho názoru přistupuje k Rusku s překvapujícím odhodláním. „Výsledkem jsou sankce, jež přispívají svou měrou k vážným ekonomickým problémům Ruska. Pokles životní úrovně by mohl vyvolat nespokojenost s Putinovou politikou,“ domnívá se Lough.

Lough také upozorňuje na to, že agrese Ruska aktivizovala základní poslání NATO, kterým je kolektivní obrana. „Po dvaceti letech, v průběhu kterých se nepodařilo vytvořit smysluplné partnerství s Moskvou, se státy sdružené v NATO snaží změnit bezpečnostní a obranou politiku paktu,“ konstatuje Lough, který za další negativní dopad pro Moskvu považuje ztrátu její důvěryhodnosti u potenciálních členů euroasijské unie. „Nepředvídatelné chování Moskvy může zejména Kazachstán od vstupu odradit,“ je přesvědčen Lough.

Rovněž snaha Ruska prohloubit své vztahy s Čínou se nemusí ruskému prezidentu podle Lougha vyplatit. „Užší ekonomické i politické vazby jsou totiž navázány za podmínek výhodnějších pro Peking,“ má jasno Lough. Za nejpravděpodobnější vývoj považuje Lough další eskalaci konfliktu ze strany ruského prezidenta, který si tak prý bude chtít upevnit svoji moc a naopak zlomit soudržnost Západu. „Eskalace napětí však bude zároveň zkouškou odolnosti a soudržnosti fungování NATO, aniž by se aliance samozřejmě musela uchylovat k vojenskému řešení situace,“ komentuje Lough.

„Vzhledem k nepředvídatelnému vývoji Putinovy politiky na Ukrajině by se měl Západ ještě více semknout, aby byl připraven na další fázi krize. Ruský prezident se dostal do velkého tlaku a ztrácí kontrolu nad situací, což může Rusko přivést na cestu další konfrontace,“ uzavírá nepříliš optimisticky Lough.