Herečka Martha Issová má za to, že by Češi, Moravané a Slezané měli pomáhat uprchlíkům. I kdyby pro nic jiného, tak proto, že sami nevědí, kdy mohou potřebovat pomoc. I jim by se pak mohlo stát, že se k nim svět obrátí zády v hodině největší nouze, podobně jak se teď nemalá část české populace odvrací od současných uprchlíků.

Sama se narodila v Česku, ale její babička s dědou ještě pocházeli ze Sýrie; ji samotnou překvapuje, jak se někteří Češi dívají na cizince tzv. skrz prsty. „Ale když člověk zanoří hlavu do žumpy zvané internet, tak tam samozřejmě ty reakce jsou, a je toho hodně. Ale je to vždycky anonymní sféra, která najednou umožní lidem vypustit ze sebe to nejtemnější dno duše,“ poznamenala Issová.

Tento nechutný způsob vyjadřování Issová přičítá na vrub čtyřiceti letům komunistické nadvlády nad touto zemí. Mnozí lidé se podle herečky dosud neodhodlali ke kritickému uvažování, raději si nechají předložit jediný tzv. správný názor, s tím se spokojí, a fakticky se tak nechají ovládat tím, kdo názor vyslovil.

„My jsme malý národ, byli jsme zvyklí žít pod nadvládou cizích mocností, dlouhou dobu tady nebyla svoboda a bylo normální, že informace, které se ke mně dostávají z oficiální sféry a z médií, jsou lživé. Myslím, že těch 40 let komunismu mělo strašně devastující účinek na duši národa. A proto lidi nefiltrují, jsou zvyklí přijímat informace jako danou věc a nepěstovat v sobě kritické myšlení, nedávat si věci do souvislostí, nevést dialog, ale vzít to, co se mi říká, jako fakt, a už se bát,“ uvedla herečka.

Vedle toho, že by si přála, aby lidé kriticky mysleli, má na srdci i to, aby projevili soucit, lidskost a uvědomili si, že druhým lidem je třeba pomáhat. „Aby se nebáli, aby nebyli zaslepeni strachem o materiální zajištění a nezapomínali na to, co je v nás nejvíc lidské, na nějakou solidaritu, vzájemnou pomoc, přátelství, sesterství a bratrství."