Na úvod se představil Bohumil Doležal jako bývalý disident a nyní již důchodce, který v roce 2013 přerušil spolupráci s LN kvůli vstupu A. Babiše do tohoto média. Založil Klub na obranu demokracie a s programem objíždí naši republiku, kde „…sleduji Babiše, pak dlouho nic a pak Miloše Zemana. Organizujeme podpisové akce,“ představil organizaci a na důkaz toho byla na stole k podpisu petice na obranu České televize, kam se studenti hojně zapisovali.

Babišova primitivní, populistická ideologie. Chobotnice!

Doležal pak podotkl, že byli pozváni představitelé demokratických politických stran  ve městě a v kraji. Vyhověla ODS, za kterou se akce zúčastnil náměstek primátora, krajský radní a předseda krajské organizace Martin Baxa. Dorazil též předseda plzeňské topky Ondřej Ženíšek. „Zvali jsme ještě sociální demokraty a KDU-ČSL,“ prohlásil Doležal a rozhlédl se po početném auditoriu, zda nedorazili ještě na poslední chvíli. Nikoliv.

„Nejde nám o osobu Andreje Babiše,“ rozhovořil se Doležal. „Jde nám o politický fenomén. Multifunkční konglomerát, zastřešený jednou osobou, který je zároveň obří firma, zároveň silné politické uskupení s významnými pozicemi v exekutivě i legislativě a na naše poměry mohutné mediální impérium. To, co za ním stojí, je revoluční, populistická a na můj vkus dosti primitivní ideologie. Jeho základní věta zní – 25 let nám vládli politici, co kradli – nebyl mi úplně jasný termín 25 let, to je hodně dlouhé období. To nám vládli politici, co nemakali a kradli,“ citoval Andreje Babiše.

„Teď přicházíme, my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek.“ Poté už to byl opět politolog Doležal: „Mám dojem, že tady vznikla jakási chobotnice, jak by řekli pánové Ištvan nebo Šlachta, (...) v jakémsi úsilí o monopol moci a jakési nikoliv nezanedbatelné úsilí o prokurátorský a policejní stát. Jak dalece se tento projekt podaří, protože stále ještě žijeme ve formálně demokratickém prostředí, o tom nelze pochybovat, záleží na nás občanech. Významné budou hlavně volby do poslanecké sněmovny letos na podzim. Podle mého názoru i názoru Klubu na obranu demokracie je důležité, aby se dokázali demokraté zleva i zprava spojit. Tím nemyslíme, že by měli vytvořit nějakou koalici. Ale měli by alespoň v některých základních věcech při všech rozdílech být jednotní a shodnout se. To se, bohužel, dosud nedělo. O co nám jde, je udržení a posílení toho, co jsme až příliš snadno získali v roce 1989. To znamená parlamentní demokracii a parlamentní stát, pojetí občanských práv a svobod, které se v západním světě odvozují od křesťanství.“

Kdo se mu postaví? Čunek nebo Klaus ml.? Kdepak!

K současné politické situaci pak Doležal řekl: „V posledních týdnech se zdá, že politická pozice Andreje Babiše je trochu otřesená. Viz usnesení PS o korunových dluhopisech. Myslím si, že by se to nemělo přeceňovat. Rozložení sil v PS, tedy že strany, které představují takzvané staré pořádky, to znamená polistopadový demokratický režim – ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09 – mají fakticky většinu, to znamená 106 hlasů, ale tato většina je čistě virtuální a teoretická. ČSSD a KDU mají ruce svázané koalicí, jsou rozpolcené a spolupracují velmi málo s demokratickou opozicí. Konkrétní důkaz – toto usnesení ve věci korunových dluhopisů bylo schváleno jenom proto, že jej podpořili komunisté. Kdyby to tak nebylo, ani jedno z hlasování by neprošlo. Když něco stojí na KSČM, tak to znamená, že to stojí na nebezpečném a nespolehlivém spojenci,“ varoval Doležal přítomné.

Základní problém současné situace je podle Doležala v tom, že otřesená pozice Andreje Babiše by byla v okamžiku, kdyby měl nějakého zásadního a dobře viditelného soupeře. Jasně zformulovanou, pevnou politickou alternativu. „To, čemu se hloupě říká antibabiš. Nic podobného tu není a nezdá se, že by něco podobného mělo vzniknout. Moje prognóza, které se bojím, je, že Babišovo ANO přesvědčivě zvítězí a bude schopné sestavit vládu, v níž bude mít rozhodující slovo. Demokratické strany celkově oslabí. ČSSD ztratí vedoucí pozici a to se neblaze promítne do stability pozice předsedy Sobotky. U KDU-ČSL je fenomén Čunek. U ODS je fenomén Václav Klaus mladší. V TOP 09 je problém, že je poměrně oslabená nikoliv vlastní vinou a projevuje se v ní jakési vnitřní pnutí proti předsedovi Kalouskovi. Mám strach z toho, že tu po volbách může vzniknout dost velká tlačenice o to, kdo bude dělat Babišovi ve vládě podkoního,“ řekl otevřeně Doležal. „Pro demokratické strany se rýsuje něco, co bych nazval kolaborantské alibi. Když nebudeme u toho, přijdou na řadu ti, kteří jsou ještě horší než my. Odvracení nedozírných následků, které znám z roku 1969 a z fungování tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody.“

Demoralizace a partyzánská aktivita

„Situace voličů je taková, že budou zhruba vědět, že nemají asi volit Babišovo ANO, ale nebudou vědět, koho mají volit místo něj. Kdo je ta spolehlivá alternativa?“ otázal se Bohumil Doležal a hned si odpověděl: „A tak buď nepůjdou volit, nebo budou volit strany, které nemají šanci. A nebo si hodně lidí řekne – proč přece jen nedat hlas panu Babišovi, je v politice nový, nepotřebuje krást – všimněte si, neřekl jsem ‚už‘ krást – nezpůsobil nějakou pohromu. Další je demoralizace veřejnosti. To, co panuje ve veřejnosti a médiích je něco, co nazývám nechumelenismus. Nic se neděje, nic se nemá přehánět, demokracie postupuje svým krokem dál. Je prý třeba uznat Babišovy dobré návrhy jako třeba omezení poslaneckých mandátů. Nejlepší formou boje proti Babišovi je zúčastnit se s ním po volbách v koalici.“

Babišova politika v sobě podle hosta diskuse skrývá jistá nebezpečí. „Druhá věc je neutralita. Požadavek neutrality zejména v médiích. Nestranné komentování situace. To je třeba vystupování proti některým kritickým pořadům České televize. Chtěl bych říci, že žádný člověk, ani novinář, nemá být neutrální, nestranný. Má stranit dobrému proti zlému. Je to spojeno s osobní zodpovědností a rizikem, citem pro správné a dobré. Nést za své rozhodování osobní zodpovědnost. Člověk má být spravedlivý. Masaryk kdysi napsal, že pokud jsme se nedopracovali ještě té výše, abychom své nepřátele milovali, tak k nim máme být alespoň spravedliví. Co dalšího přispívá k dnešní demoralizaci společnosti je odmítání takzvaného aktivismu. Aktivismus je údajně něco bytostně levicového. Opakem aktivismu je pasivismus, součást nechumelismu,“ vyškolil budoucí politology dlouholetý politolog Doležal.

Volba prezidenta rovná se volba kašpara

„Je třeba jasně a jednoznačně pojmenovat, před kým svobodu a lidská práva chráníme,“ horlil dále před plným sálem Doležal. „Antibabiš je součástí pozitivního programu a pozitivní program bez antibabiše nemá smysl. Na čem záleží, jsou volby do poslanecké volby, nikoliv ty prezidentské. Následná volba prezidenta dopadne tak, to je ta horší možnost, že bude zvolen nynější prezident. Přímá volba prezidenta je tak jako volba kašpara,“ prohlásil za smíchu přítomných.

„První cíl tedy je, aby pan Babiš nebyl zvolen. Je obtížné tomu zabránit. Když posílí svůj vliv, tedy k resortu financí a spravedlnosti se přidá vnitro a nic nebude bránit spuštění toboganu pro dopravu nepohodlných lidí do kriminálu. Proto je nutné se ze všech sil snažit, aby pan Babiš neposílil svůj vliv. Úspěchem bude jen to, když to bude silná demokratická opozice, schopná spolupracovat a ovlivňovat provoz zmíněného toboganu. Když se toto nepovede, tak je velmi důležité, aby byla alespoň jedna strana, která by byla schopna se postavit panu Babišovi k obraně demokracie. Pokud se ani toto nepovede, tak je důležité, aby tu byla fungující mimoparlamentní opozice, tedy fungující disent.“ Exprimátor Baxa přikyvoval souhlasně hlavou.

Starší muž pak v diskusi zafilozofoval: „Jaký je tedy podle vás další osud demokracie v době, kdy je tak dobře manipulovatelný dav, který o té demokracii rozhoduje?“ Doležal reagoval slovy: Jsem nenapravitelný optimista. Člověk musí věřit lidem. Šafr na to doplnil: „Existuje oblíbený termín postpravdivá doba. Řečník si pak připadá velmi intelektuální. Celá doba je nepřetržitým zápasem, co je pravda, jak vlastně věci jsou. Při nastavování spravedlnosti se chronicky dělají chyby.“ „Postpravdivá doba je, když se lidem předkládají samé voloviny,“ glosoval za smíchu přítomných Doležal. „To vede ke zmatení ve společnosti.“

Opírající se Starostové. ANO dle Ruska

Následoval dotaz na ohlášenou koalici KDU se Starosty. Bude to širší alternativa?

Doležal odpověděl následovně: „To jsou dvě strany, které se musí o někoho opřít. Ale když se budou opírat jedna o druhou? Starostové se opřeli o topku a KDU-ČSL se opřela vždy o toho, kdo byl k dispizici. Nejsem si moc jistý, jestli je ta koalice nezahubí.“

Šéfredaktor Šafr měl tento názor: „Strana starostů nebo hnutí starostů budí rozpaky. V době, kdy hegemon hlasitě kritizuje tradiční politické strany, tak je potřeba říci, že tradiční politické strany jsou pilíř demokracie. Strany, které jsou založeny na hodnotách, ne na profesi. Program má vycházet z hodnotového místa, světonázoru. A takový program může sloužit veřejnosti jako závazek, že když se někdo zpronevěřuje svým hodnotám, tak jej kritizujeme na základě toho programu. Dnes je módní nemít program. Marketingově velmi geniální – nemáme program, jsme pro všechny. To je Jednotné Rusko,“ pustil se do východní velmoci Šafr. „Jednotné Rusko je hnutí pro všechny Rusy. To je podle mne ANO. A pak Strana regionů, to jsou starostové, gubernátoři. To je ruský model vládnutí. Ti, co patří do západu Evropy, tak se přirozeně řadíme do určitých ideových proudů, respektujeme pluralitu. Nerozumím tomu, proč se dají dohromady všichni starostové v zemi,“ zapochyboval dále Šafr.

Doležal pak k tomu přidal následující: „To je to – nejsme politici, jsme v lepším případě nezávislí. ODS se nikdy nevypořádala s odkazem Václava Klause. To v té straně stále je. Nechci tím říci, že by Václav Klaus dělal nějaké špatné věci. Když vezmu ty tři naše prezidenty, tak jasný je Havel, pak Klaus a Zeman,“ ukázal dolů na podlahu. „Havel je nahoře, protože ta laťka byla nastavena docela nízko. Mirek Topolánek nebyl špatný, ale teze, že bude dělat klausismus bez Klause. Teď přijde Václav Klaus mladší a to je pro mne velký problém. Topka je zvláštní útvar, to je koncepce pravdoláskařská.  Mají jednoho schopného politika, Miroslava Kalouska, který ve spojenectví hodně těžko může obstát. Spojení se Starosty bylo hrozně nesourodé.

Vydržet a udržet

Dotaz muže středních let se týkal nedávné historie. „Problém doby před volbami je ten, že žádná politická strana, která stojí v opozici k Andreji Babiši, není schopná přinést růžovou vizi. To je příklad ODS, která si vybrala Václava Klause mladšího, jenž je pro mě nepřijatelný, protože na všechno nadává a všechno kritizuje…“

„Tvrdá pravda je – jsme v obrovském průšvihu a musíme s tím něco dělat,“ odpověděl politolog Bohumil Doležal. „Udržet a vylepšit to, čeho se nám dostalo v roce 1989. V konfrontaci s někým, kdo nám to chce prakticky zničit. V této krizové situaci to má politik lidem říci a nemusí ani nějak slibovat. To je problém s ČSSD, která vsadila na to, že jejich program je takový, že se ztratili u boje socialismu s kapitalismem. Jsou přece věci, které mají všechny demokratické strany – ať jsou napravo, nebo nalevo – společné, ale nesmí si dělat podrazy. Sociální demokracii se v roce 2013 podařilo vybojovat vítězství pro Andreje Babiše. Jsou elementární věci, proti kterým je třeba se spojit. Jak pravičáci, tak levičáci, pokud jsou demokrati.“

Následoval dotaz o elitách. Na něj odpověděl opět Doležal: „Je zajímavé, jak se Kalousek stal ďáblem pro celou společnost. Tady je vidět, jak tady lidé opovrhují politikou, a tak tomu nebylo…“  Starší muž pokračoval a zahřímal: „Prezident se za Peroutku neomluví – je to sprosťáctví a darebáctví!“

…a opět Peroutka

Doležal reagoval: „K případu Peroutka. Podrobně jsem se tím případem zabýval. Pan prezident samozřejmě vůbec nemá pravdu, že ten člověk byl fascinován Hitlerem. To je úplná blbost a vůbec nemá pravdu, že napsal ten článek, protože jej Peroutka nenapsal. To jsou lži, se kterými by se mělo něco dělat. Ferdinand Peroutka se nešťastným způsobem v roce 1938 a 1939 pokoušel předestřít a vysvětlit, že pokud jde o nacistický antisemitismus, je to něco, co my tady dělat nebudeme, protože u nás na to nejsou podmínky, ale u těch Němců, tam to musíme chápat. Podobně v roce 1945 až 1948 se pokoušel vysvětlovat, že s komunisty musíme spolupracovat, protože oběma nám jde o socialismus, jen těm komunistům jde o socialismus kolektivní a nám socialistům jde o socialismus individualistický a humanitní. To vedlo k dezorientaci obyvatelstva. O tom se dnes samozřejmě nemluví. Místo toho se mluví o věcech očividně nesmyslných, že Peroutka byl fascinován Hitlerem, což není vůbec pravda. Kdyby se to možná vysvětlilo trochu takto, bylo by to přehlednější. Snažil jsem se o to, ale na internetových médiích….“
„Jak zatáhnout opozici do spolupráce? Mnozí říkají, že nejsou alternativy,“ zněl závěrečný dotaz téměř dvouhodinové besedy. „Významná část naší takzvané intelektuální elity je jednoduše zaprodaná. Situace před rokem či dvěma byla horší než dnes,“ řekl na to Šafr. Vzpomenul pak na svoje první setkání s A. Babišem, které bylo podle něj úplně absurdní: „Úvodní diskuse byla taková, že prvních dvacet minut jsme na sebe řvali. To ještě nebyl v politice a neměl média. A hovořil o matrixu a zakládání Agrární strany,“ ukončil oficiální část akce Pavel Šafr.