Slovanská epopej v suterénu obchodního domu? Malíř Alfons Mucha věnoval soubor dvanácti pláten Praze s podmínkou, že pro ni mají být vystaveny vlastní prostory. Způsob, jakým je tato podmínka naplněna, vyvolává značné pochybnosti. A nejen z důvodů uměleckých, ale i finančních.

Od roku 1928, kdy autor po osmnácti letech práce slavnostně věnoval plátna metropoli, se nepodařilo situaci vyřešit ve smyslu splnění podmínky, že „město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu“. Mezitím epopej na různých místech Prahy, České republiky i světa obdivovaly miliony lidí.

V roce 2016, 88 let po předání, začal vnuk autora John Mucha dílo od Prahy vymáhat zpátky. Žaloba byla podle řady právníků absurdní (Alfons Mucha nebyl nikdy vlastníkem díla, tím byl americký průmyslník a mecenáš Crane, přítel T. G. Masaryka, který si u Muchy dílo objednal a zaplatil), ale spory se táhnou až do současnosti. Na přelomu roku, krátce před jednáním odvolacího soudu, vznikla mezi Muchou a vedením města dohoda.

John Omond Mucha je někdejší britský bankéř a zakladatel Muchovy nadace, syn pražského bohéma Jiřího Muchy z jeho manželství se skotskou skladatelkou Geraldine Thompsonovou. Syn umělecky orientovaných rodičů má svérázný životní příběh od mládí v pražské bohémě, přes studia v Británii a velmi úspěšnou kariéru bankéře v londýnské City.

Na začátku devadesátých let při příležitosti dědického řízení po Jiřím Muchovi zřídil několik právnických osob, do kterých byla převedena veškerá umělecká pozůstalost po jeho dědečkovi Alfonsi Muchovi. Ať je to Mucha Trust se sídlem v Lichtenštejnsku (vzniklá ještě před řádným vypořádáním dědictví), Mucha foundation, nebo česká Nadace Mucha.

Následovaly dědické spory s biologickou dcerou Jiřího Muchy Jarmilou Plockovou, která je právně na jeho úrovni. Ty skončily smírným vyrovnáním. V polovině minulého desetiletí ale paní Plockovou nemile překvapilo, když John Mucha přišel s dědickým nárokem na Epopej. Žalobou z roku 2016 uplatnil svůj nárok a soudní spor se vede doposud.

Součástí dohody, která má spor uzavřít, je rovněž závazek umístit Slovanskou epopej na 25 let do prostor v paláci Savarin u Václavského náměstí.

Savarin, to je velký developerský projekt paláce s obchody a restauracemi, budovaný společností Crestyl, která je rovněž stranou dohody o Epopeji. Základem projektu, který má být jedním z největších developerských počinů v centru Prahy, je památkově chráněný barokní palác.

Proti dohodě však protestovala Jarmila Mucha Plocková. Té kromě toho, že navzdory příslibu magistrátu, že bude u všech jednání, nebyla o dohodě dopředu informována, vadí i sám fakt, že světově uznávané dílo má být umístěno kdesi v suterénu obchodního centra.

Podle paní Mucha Plockové je navíc sama smlouva extrémně nevýhodná pro město. Upozorňuje na propojení Johna Muchy s developerskou firmou Crestyl a na řadu ustanovení, které pražského daňového poplatníka velmi nepříjemně překvapí.

„K mému zděšení se podle této smlouvy město zbavilo rozhodování o epopeji, svém majetku, a podřizuje se zájmům Johna Muchy, a to za podmínek nejen pro město vysoce finančně ztrátových, ale i pro umělecké dílo nedůstojných,“ uvedla nedávno pro Lidové noviny.

Především je to výše nájemného, které Praha bude Savarinu za prostory epopeje platit. Částka je definována v eurech za metr čtvereční, reálná výše v korunách jde k 1,5 milionu měsíčně. O nájemném se navíc hovoří jako o „počátečním“. Doba kontraktu je 25 let, s opcí na dalších 5.