„Byly doby, kdy demokracie byla ohrožena převážně politiky z leva. Dnes je tomu naopak. Trump, Erdogan, Johnson, Orbán, Kaczynski, Salvini a koneckonců i Putin jsou všechno politici nacionalistické pravice,“ popsal Rouček na svém facebooku znepokojení z úspěchu nacionalistické rétoriky populistických politiků.

A zároveň upozorňuje, do jakých konců takový nacionalismus v minulosti vedl. „Výsledkem je tragický osud syrských Kurdů, osud ne nepodobný tomu našemu z roku 1938,“ připomněl Rouček dobu před 2. světovou válkou, kdy na základě Mnichovské dohody Hitler zabral část Československého území.

Jiří Hlavenka zase přirovnává Erdoganovy kroky „v menším objemu“ ke Stalinovým čistkám v Sovětském svazu. „Před třemi lety proběhl v Turecku neobratný pokus o puč o sesazení Erdogana. Puče Erdogan využil k naprosto neslýchaným čistkám na domácí scéně,“ připomíná Hlavenka a podivuje se, že to tehdy nevyvolalo žádný závažný zájem světových médií.

Sám Erdogan později puč hodnotil zcela bez obalu jako dobrou příležitost vyčistit armádu. Hlavenka ale upozorňuje, že čistky se netýkaly jen armády, ale obecně všech intelektuálních elit země. „S pučisty naprostá většina čistek neměla nic společného, šlo jen o zbavení se politických soupeřů a nastolení strachu a poslušnosti,“ má o Erdoganově krocích jasno Hlavenka.

Jako příklad uvádí ve svém komentáři na webu Deníku Referendum některá konkrétní čísla. „Ze státní správy bylo postupně propuštěno 180 tisíc úředníků, druhý den po puči byla propuštěna třetina soudců a 755 jich bylo uvězněno za domnělou spojitost s pučem,“ píše Hlavenka a pokračuje. „Největší čistku vůbec udělal Erdogan ve vzdělávání: propuštěno bylo 36 000 učitelů, zavřeno bylo 626 vzdělávacích institucí. Vláda také později znárodnila – ukradla bez náhrady – tisíc společností, ty největší měly aktiva v desítkách miliard dolarů,“ vypočítává dále Hlavenka.

Další důležitou oblastí čistek byl mediální prostor, jak informuje komentátor. „Média si Erdogan zcela podrobil: zrušil licence 24 rozhlasových a televizních stanic, zastavil vydávání 45 deníků, 15 časopisů a zavřel 29 vydavatelských domů; zatkl 160 žurnalistů. Turecko vězní dodnes více novinářů než jakákoli jiná země na světě,“ je zděšen Hlavenka a dodává, že celkem bylo zadrženo přes půl milionu osob.

Jako poslední také Erdogan nachystal útok na Kurdy, kteří prý také měli prsty v nepovedeném puči. „Erdoganovi se samozřejmě hodilo zakročit proti Kurdům, kteří s pučem neměli společného už vůbec nic: obratem nechal uvěznit 78 demokraticky zvolených starostů za kurdskou stranu HDP, plus dalších 1500 aktivních osob v kurdské politice,“ skončil s počty Hlavenka.

V důsledku vývoje v Turecku v posledních dvou letech masově stoupla emigrace, a to zejména tureckých elit. Dochází tak k odlivu mozků a všech dalších, kteří s populistickým nacionalismem tureckého prezidenta nesouhlasí. Právě Turecko je podle Hlavenky odstrašující příklad, kam taková ideologie a politická rétorika může zajít.

„Nacionalismus je nejúčinnější výtah k moci populistických vůdců. Když chcete rozdělat oheň války, nacionalismus je nejúčinnější rozbuška i palivo. Nacionalismus je čiré zlo,“ varuje Hlavenka a dodává, že je potřeba důsledně přemýšlet, co je ještě láska k vlasti a co zhoubný nacionalismus, který za tím rád skrývá.