Podle Matěje Stropnického ale nejde o nic, na co by Češi měli být hrdí. „Dnes je tehdejší obrana Pražanů podávána div ne jako hrdinský boj za svobodu. Ve skutečnosti spíš hájili majetky, které si ti oportunnější z nich zabrali po odešlých evangelících z konfiskátů. Něco jako kdyby pečlivě očištění kolaboranti hájili po válce vily, které obsadili po deportovaných Židech třeba, nebo partajníci, kteří by bránili restitucím domů, co je kdysi po únoru dostali po emigrantech,“ přemítá Stropnický.

Pavel Kraus se Stropnickým nesouhlasí. „Prostě přitáhlo cizí vojsko a sešla se domobrana, to je normální,“ konstatuje.

Albert Kubišta Stropnickému vzkazuje: „Pojďme se dohodnout: já se nebudu vyjadřovat k aktuální módě a Vy k historii raného novověku. To by mohlo fungovat.“

Příměr s deportovanými Židy rozčílil Pavla Mareše. „S historií se má zacházet čestně, a ne jako s hadrem,“ napsal Stropnickému.

„Matěji, těmi svým dějepravnými analogiemi jsi opravdu zabrousil na tenký led. Na tvém místě bych taktně pomlčel než tu trapnost z neznalosti dál zhoršovat,“ doporučuje Stropnickému pan Vladislav Trtek.

Ekologický aktivista Jan Rovenský taktéž nesouhlasil. Podle něj jde o blbost. On sám by se prý vzhledem k historickým okolnostem k obraně mostu přidal, a to i kdyby byl tajný evangelík, jak v nadsázce dodává.

Známý český teolog a vysokoškolský pedagog Ivan Štampach pro změnu připomíná exulanta Jana Amose Komenského. „Jednal v exilu se Švédy a žádal je o zásah v zemích Koruny české,“ píše Štampach.