Koudelka si úvodem všiml článku Vojáci a policisté: petice či výsluhy, kdy podle jeho slov autor textu David Rožánek napadl vojáky, kteří odmítají očkování. „Zpochybnil jejich statečnost. Zastupuji několik desítek neočkovaných vojáků v žalobě proti očkování jako nezákonnému zásahu státu. Jsou mezi nimi i členové osádek bojových vrtulníků, již statečnost osvědčili v boji. Praporčík Jaroslav Fiedor, nositel dvaceti armádních vyznamenání, má za sebou tři mise v Afghánistánu, jednu misi v Bosně, kde se spolubojovníky objevil masový hrob Hrastova Glavica, a misi v Kosovu. Není běžné účastnit se bojů v Afghánistánu. Člověk tím projevil charakter, který jej odlišuje od ostatních. Zda někdo padl, byl zraněn či přežil nezraněn, je otázka štěstí. Hrozit jim odebráním výsluh je pohrdání člověkem,“ píše Koudelka. 

Následně cituje právě Jaroslava Fiedora, jenž podle Koudelky uvedl toto: „Nechci být vnímán jako někdo, kdo se vzpírá rozkazu nebo veliteli. Během své kariery jsem vždy příkladně plnil všechny rozkazy včetně těch, které mne v bojové situaci přímo ohrožovaly na životě. Všechny nadřízené velitele, ať již velitele letky, základny, nebo náčelníka generálního štábu armádního generála Aleše Opatu, se kterými jsem měl tu čest sloužit v Afghánistánu, hluboce respektuji jako velitele i spolubojovníky. Hájím však svá práva, ne jako voják, ale jako bezúhonný občan. Velmi se mne dotýká být označován zbabělcem (viz článek Davida Rožánka). Svou odvahu jsem stejně jako mnoho mých kolegů dokázal během bojových operací v Afghánistánu i v mírových misích v Kosovu či Bosně. Pokud nás, zdravé a neočkované příslušníky ozbrojených sil a integrovaného záchranného sboru, někdo nazývá zbabělci a tvrdí, že pro nás již na našich pracovištích není místo, doufám, že v sobě později najde dostatek odvahy, odhodlání a osobní cti, aby bránil naše občany před nepřítelem, chránil je před přírodními živly nebo bojoval o jejich životy v nemocnicích a na operačních sálech.“