„Koněvova socha pochází z roku 1980. Tím je řečeno vše. Jak k estetice díla, tak k jeho tehdejšímu smyslu. Uprostřed normalizace nebylo co řešit. Oslavování sovětské armády osvoboditelky patřilo – v objemu, který je pro nepamětníky už sotva představitelný – k pilířům režimních rituálů a vlastně režimu samotného. Že se armáda osvoboditelka později vrátila jako okupantka, a když se odléval Koněv, v zemi už dvanáctým rokem dočasně tábořila, na tom neměnilo vůbec nic. Naopak,“ píše v úvodu svého komentáře na serveru Seznam Zprávy Jan Lipold.

Když se o Koněvovu sochu vedou spory v roce 2019, tak to prý „není jen pře historie versus hysterie, nebo jen pře o historii“. Ta je podle Lipolda pro toho, kdo má zájem, dostatečně popsaná a známá. Nyní prý tady jde taky o to, „co to vlastně pomníky jsou“. „Jak je brát, jak jim rozumět.“

Lipold píše, že účelem pomníků je oslava velikánů a „stimulace veřejné, sdílené paměti“. Neopomíná přitom dodat, že jsou oba tyto motivy proměnné v čase. „Někdy velmi významně, dokonce až tak, že pomníky končí v zapomnění lapidárií nebo ve sběrných surovinách. U nás ve 20. století běžný provoz,“ dodává.