„Aliance je živý organismus a jako každý jiný organismus se mění a adaptuje na vnější podmínky. A ty podmínky v bezpečnostním prostředí se za posledních pár let změnily velmi výrazně, na což Aliance musí reagovat,“ odpověděl armádní generál Petr Pavel na moderátorčinu otázku, zda Severoatlantická aliance prošla za dobu jeho působení v ní nějakou významnou proměnou.

Poté zkonkretizoval, že zmiňované podmínky se na jedné straně změnily především působením Ruska a na druhé straně působením extremistických a teroristických skupin. „Tohle jsou dvě hlavní bezpečnostní výzvy, kterým Aliance čelí. A už v roce 2014 nastoupila kurz podstatnějších změn, které mají Alianci adaptovat na tyto dvě hlavní bezpečnostní hrozby,“ upřesnil Pavel s tím, že byla proto přijata již celá řada opatření na úrovni politické, vojenské i institucionální, která zajistí, že se s těmito hrozbami Aliance dokáže vypořádat.

„Zcela určitě se Aliance opět soustředí více na obranu území vlastních členských států,“ zdůraznil generál, podle kterého situace po rozpadu Varšavské smlouvy a Sovětského svazu vedla k velkému očekávání, že nebudeme žít v éře partnerství. „Dokonce i partnerství s Ruskem se původně velice slibně rozvíjelo. Potom ale nastala okupace dvou území současné Gruzie a došlo k anexi Krymu a bylo jasné, že období partnerství je na nějakou dobu pryč a budeme se muset znovu vyrovnat s tím, že tu existuje hrozba anexe území vojenskou silou a hrozba používání vojenských prostředků k dosahování politických cílů,“ dodal.

Konvenční ozbrojená síla, která byla doménou Aliance po dobu studené války, podle generálových slov ještě není zdaleka odsouzena do historie a je třeba ji mít stále připravenou pro případ potřeby.

Zejména po nástupu nového amerického prezidenta Donalda Trumpa se vedly velké debaty o rozpočtu Severoatlantické aliance. Peníze pro fungování současné Aliance jsou podle Pavla velmi významné. Projevuje se prý jejich nedostatek i to, že některé členské státy neplní dvouprocentní závazek HDP.

„Když se podíváme zpět do období před rozpadem Varšavské smlouvy a Sovětského svazu, tak všechny státy vydávaly na obranu dvě a více procent z HDP. Za tyto peníze byly pak schopny postavit armády, které byly schopny čelit všem bezpečnostním výzvám, které v té době existovaly,“ řekl Pavel a dodal, že po rozpadu Varšavské smlouvy a Sovětského svazu s výjimkou Spojených států, které si stále udržují globální roli a rozpad Varšavské smlouvy se na nich příliš nepodepsal, všechny státy začaly obranné rozpočty snižovat.

„To se projevilo nejenom na početních stavech armád, ale i na jejich výbavě. Vybavení zastarávala a některá se úplně přestala nakupovat. Zásoby, které byly předepsané, se ztenčovaly až na minimum. Velká část armád Aliance nebyla vůbec připravena k tomu úkolu, ke kterému ozbrojené síly slouží,“ zdůraznil.

Snaha navýšit obranné rozpočty dnes prý má primárně za cíl odstranit všechny veškeré nedostatky, ke kterým došlo podfinancováním obrany za poslední dvě dekády. „Tlak Spojených států tu skutečně má své opodstatnění,“ uvedl s tím, že však i bez tohoto tlaku, který se začal výrazněji projevovat až v posledních letech, se hlasy po navýšení rozpočtu a po zacelení děr v našich schopnostech začaly u nás ozývat zhruba před sedmi lety. „Upozorňovalo se na to, že armáda stále nemá to, co by mít měla, a v případě nasazení by měla velké problémy,“ uzavřel.