„Jsou autoři, pro které je podnětem k psaní pozitivní prožitek a jsou motivováni tím, že se cítí šťastní a své štěstí transformují do textů. Já na sebe prozradím a on to odhalil můj přítel, galerista a psychiatr, že já píšu jen, když mám depresi. Tedy většinou. V tomto smyslu je doba, ve které žijeme, pro mne velice inspirativní,“ uvedl pobaveně Langer, který představil v ostravském Knihcentru svou třetí knihu básní, která je koláží jeho statusů na Facebooku. „Jsou autentické, zachycují daný prožitek, reflexi okamžiku,“ podotkl bývalý poslanec a ministr vnitra. Jeho nová kniha je jiná než ostatní. „Kniha je nejen koláží textů na Facebooku, ale také vybraných sochobásní, tedy textů, které byly přetaveny do sochařských reliéfů,“ popsal také Langer s tím, že pokud budou mít lidé zájem, mohu je vidět v nedaleké galerii ZaZa. V současnosti působí Langer jako advokátní koncipient a předseda Správní rady soukromé Vysoké školy CEVRO Institut.

Langer popisoval, že některé básně jsou jen řadou slov doplněných třeba přívlastkem a čtenáři si mohou doplňovat svou představu. „Neplatí, že by člověk seděl a přemýšlel, ježíš, tak dneska Babiš zase něco řekl, tak, co na to napsat… Jejda, co zas ten Miloš na Hradě provedl atd. To zarezonuje, najednou vám to blikne a je to venku. Jsem plachý a ostýchavý autor, ale klidně si některé z těch šlehů, můžeme potom přečíst,“ popisoval. „Jednu věc mají všechny texty, knihy společné, lásku ke dvěma věcem a to je čeština a svoboda,“ shrnul. „Protože miluji svobodu, nepochybně velmi citlivě vnímám atmosféru v naší společnosti, její postupnou proměnu, to, jak se podle mne v kruhu v roce 30. výročí listopadu 1989 vracíme zpátky, trápí mě, jak snadno rezignujeme na hodnoty, které já považuji za strašně důležité, jak jsme čím dál víc lhostejní, mnohdy ohnutí, mnohdy si dáváme roubík do úst,“ komentoval současnou atmosféru Langer. Tyto myšlenky jsou, jak uvedl, „červenou nití,“ která se táhne všemi jeho knihami.

Návrh Klause? Dobře, že téma otevřel

Hovořil také o „životě v síti“ v bublinách. A v reakci na dotaz moderátorky se vyjádřil i k problematice cenzury na internetu. V této souvislosti mimo jiné upozornil: „Zaregistroval jsem legislativní návrh pana poslance Václava Klause mladšího, který byl okamžitě v určitých bublinách rozsekán, rozmačetován, rozkrájen na cimpr campr a myslím si, že je to škoda. Můžu mít kritický pohled, to já jako advokát na ustanovení zákona mohu mít. Ale už jen to, že toto téma otevřel, vede diskusi nad tím, kde jsou hranice omezování svobody slova zejména v situaci, kdy nebojujeme už s reálnými lidmi na sociální síti, ale s umělou inteligencí a roboty,“ uvedl a upozornil na aktivisty.

„Mnohdy stačí, abyste byl vypnut na dlouhé dny, týdny a měsíce kvůli pár aktivistům, kterým se nelíbí váš názor, a jen, že to někde nahlásí, roboti to vyhodnotí a omezí svobodu slova. To je legitimní téma, kterému bychom se měli věnovat,“ dodal. Nelíbí se mu, když je omezována svoboda vyjadřování, na druhé straně podle Langera probouzejí sociální sítě „démony v nás.“ „Ztrácíme korekci bezprostředního kontaktu z očí do očí. Máme najednou pocit, že neexistují žádná pravidla. Život na sociálních sítích se zrychluje, vulgarizuje a lidé se chovají tak, jak by se v běžném kontaktu mezi sebou nechovali,“ dodal.

Ivan Langer na besedě v Ostravě. Foto: Daniela Černá

Jeden „brutální“ text…

Některé básně jsou nadčasové, ale jiné aktuální. A tak padl od moderátorky dotaz, zda budou za pár let něco čtenářům říkat. „Sázím na intelekt čtenářů,“ reagoval Langer s tím, že první knihy byly novátorské, protože obsahovaly QR kód a čtenář měl možnost si událost, ke které se texty vztahovaly zobrazit. Teď už tento způsob prezentace Langer opouští. „Může se stát, že se to čtenáři na první dobrou nespojí. Je tam jeden text, který je opravdu brutální. Z pohledu některých lidí jsou brutální téměř všechny. Jeden text je odkazem na událost, kdy v den výročí popravy Milady Horákové byla jmenována nová vláda, poprvé od listopadu 1989 vznikla díky podpoře těch, kteří jsou pohrobci těch, kteří Miladu Horákovou popravili. Text obsahuje jen seznam křestních jmen popravených lidí za komunistického režimu a jedno jméno toho, který byl jmenován. To je samozřejmě příklad textu, u kterého, když ho člověk čte, si neuvědomí, proč vznikl. Může to na první pohled vypadat úmyslně a téměř účelově a vykalkulovaně provokativně. Ale ten text by nikdy nevznikl, kdyby v den výročí popravy Milady Horákové na Pražském hradě nebyla jmenovaná vláda, v jejímž čele stojí bývalý člen Komunistické strany Československa a agent státní bezpečnosti,“ popisoval Langer, který si uvědomuje, že když chybí kontext, je to riziko.

Do budoucna se zřejmě příznivci Langrových sochobásní dočkají i audio verze. „Nevylučuji, že výsledkem bude kniha Sochobásní V Síti podobě audioknihy,“ uvedl. Slova pak dostanou jiný rozměr. Pak se dal do čtení z nové knihy a přidal i vysvětlení. „Střízlivý alkoholik je horší než opilý abstinent. Kdy tohle vzniklo? … Jan Ámos to sice nenapsal, ale myslel tak, jak to řekl Andrej… To bylo při příležitosti státní návštěvy předsedy vlády ČR v Itálii, kdy při setkání s italským premiérem citoval J. A. Komenského, ovšem citoval texty, které J. A. Komenský nikdy nenapsal. A teď vážnější. Když budu 17. listopadu na Národní třídě pískat na estébáka, čí pietu budu rušit? Mlácených nebo mlátících? Pískání se dočasně zakazuje. Kobliha bez marmelády, mléko bez smetany, vejce bez skořápky, rohlík bez mouky, párek bez masa, slovo bez obsahu,“ četl Langer.

A přidával další, nejdřív se ale omluvil dámám a džentlmenům. „Máte-li Ústavu u prdele, je to jen hajzl papír. Gruzínec Rusem, Rakušan Němcem, Slovák Čechem,“ přečetl Langr a vyzval, aby si lidé zkusili dosadit konkrétní osoby. Pak přidal i pár další ze svých „šlehů,“ jak sochobásním říká. A předčítal další třeba tuto: „Když zlu jednou ustoupíš, vrátí se silnější o tvoji slabost.“ Přidal i další: Jen blbec nemění své názory. Jen blbec mění stále své názory.“

Exministr Ivan Langer. Foto: Daniela Černá

Z publika: A co takhle prezidentský úřad?

V diskusi se dáma, které se líbí Langerovy „šlehy“ ptala, zda by chtěl být premiérem nebo prezidentem. Bývalý ministr začal odpověď vzpomínkou na deníček, ve kterém si kdysi psal, že nemůže být politikem. „Nikdy bych nechtěl být prezidentem. Ministrem jsem už byl, tak mi zbývá jen předseda vlády. Nejsem si jistý, že by mě to bavilo. Bavilo mě to, co jsem dělal právě proto, že jsme měli možnost realizovat věci, které jsem považoval za správné a užitečné, reforma policie, spuštění projektu Czech POINT a datové schránky,“ uvedl s tím, že se o to více musí rmoutit, když jsou jako vrchol eGovernmentu vydávány účtenky v rámci EET. Navíc premiér nemá moc možností dělat konkrétní věci, jak by chtěl. „Pro mě tam už není místo,“ dodal a konstatoval, že největší moc má ten, kdo má vizi, vůli a schopnost skládat účty.

Další z tazatelů pak žádal vysvětlení. Zmínil, že to, o čem Langer hovořil, se mu líbilo, jen je to v  „přísném kontrastu s jeho politickým životem.“ Připomenul jeho slova v souvislosti s volbou prezidenta Václav Klause, že „někdo půjde bručet“ i zrušení finanční policie. Chtěl vysvětlit rozdíl mezi Langerovým politickým životem a jeho současným světem literáta. Langer zmínil, že se představuje takto: „zdravím vás, kteří mě opravdu znáte i vás, kteří jste o mě hodně slyšeli.“ Hovořil o problematice virtuálního světa. Vysvětloval, že od prvního okamžiku mu bylo jasné, že při volbě prezidenta musel někdo porušit zákon. „Expresivní výraz: někdo půjde bručet, za tím si stojím,“ konstatoval a ujistil, že jeho podezření se potvrdilo.

Zrušení finanční policie bylo navrženo ještě před jeho nástupem do funkce. „Nevěřte tomu, že existující problém vyřešíte tím, že zřídíte instituci,“ podotkl a popisoval, že při odhalování páchání trestné činnosti má jít ruku v ruce nejen zjišťování důkazů, ale i pátrání po výnosech z této trestné činnosti. „Potom, co my jsme to změnili, tak spolu seděli obrazně řečeno dva poldové, kteří do té doby seděli každý v jiné části Prahy, jeden sháněl důkazy o trestné činnosti jako takové a druhý po jeho boku přesně věděl, co dělá ten první a pátral po výnosech. Také celková čísla následně ukázala, že míra zajištěného majetku byla neskonale vyšší poté, co fungoval systém, který my jsme zavedli, než ten, který fungoval za finanční policie,“ dodal. Zmínil, že pro člověka, který miluje svobodu, je nejtěžší být v politice ministrem vnitra: „Liberál milující svobodu na vrcholu represivního orgánu státu…“ podotkl. Zhodnotil, že podle toho to také vypadalo: zrušil ministerstvo informatiky, otevřel archivy státní bezpečnosti, stál u vzniku ÚSTR, dosáhl toho, že se přestaly stát fronty na výpisy rejstříku trestů.

Dále odpovídal Langer také na dotaz, zda se bude věnovat i evropským záležitostem. Bývalý ministr zmínil, že je eurorealista. Je zastáncem evropské spolupráce na základě spolupráce národních států. „Rozhodně ne takový byrokratický moloch, který máme.“ Umí si představit něco jako koordinační orgán a některé společné politiky. „Vždycky výhradně na principech, které fungovaly dříve, že každý stát má právo veta. Každý stát má právo si určit, jaký je jeho národní zájem, definovat si ho a žádat, aby byl tolerován. Jsou mi bytostně vzdálené představy, že se zeuropejzujeme, zunifikujeme, znormatizujeme, apod.“ Zmínil, že se evropským záležitostem věnuje i v nové knize v textu Trpaslíci vlezou všude.

Ivan Langer představil svou knihu Sochobásně V Síti v Ostravě. Foto: Daniela Černá