Na jeho dotaz uvedl vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiří Jelínek, že rozsudek v trestních věcech je třeba vyhlásit veřejně. „A to i v případech, že jednání předcházející jeho vyhlášení probíhalo s vyloučením veřejnosti,“ uvedl Jelínek. A upozornil na článek 96 české ústavy, kde se píše v prvním odstavci, že všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. A ve druhém odstavci pak ústava uvádí: „Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.“

Podle serveru je veřejné vyhlášení rozsudku pravidlo ústavněprávní úrovně. O veřejném vyhlášení rozsudku hovoří také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 6 odstavec 1 věta druhá a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Veřejné vyhlášení rozsudku vedle ústavních dokumentů požadují také zákon o soudech a soudcích a trestní řád.

„Vyhlášením rozsudku se zcela zjevně rozumí řádné vyhlášení. Rozsudek je vyhlášen řádně, pokud jsou vyhlášena úvodní slova ‚jménem republiky‘, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku,“ uvedl Jelínek s odkazem na § 128 odstavec 2 trestního řádu.

„Takže pokud soudkyně Králová vyhlásila jen část toho, co byla povinna vyhlásit, postupovala v rozporu nejen s trestním řádem, ale i s právem ústavním, což by v konkrétním případě znamenalo možnost domáhat se nápravy u Ústavního soudu, resp. Evropského soudu pro lidská práva. Podle mého názoru jde o podstatnou vadu řízení,“ řekl Jelínek.

Celý text je ZDE