V posledních 70 letech mělo s Hitlerovým duševním vlastnictvím právo nakládat pouze ministerstvo financí v německém státě Bavorsko. Jedině tak mohlo být zajištěno, že nedojde k republikaci Hitlerova nechvalně proslulého politického, antisemitského traktátu – Mein Kampft (Můj boj).

Po vypršení zákonné lhůty, v rámci které mělo bavorské ministerstvo s Hitlerovým dílem právo nakládat, se Německo ocitlo před klíčovým rozhodnutím: mělo by následovat liberální přístup podobný tomu, jaký praktikují ve Velké Británii, Spojených státech, Kanadě nebo Izraeli? To by znamenalo nechat vše na občanské společnosti, která by si už sama zvolila, jak se zmíněným dílem nakládat.

Druhou variantou byla cesta, kterou se vydalo Rakousko a další státy, tedy naprostý zákaz publikace Hitlerova díla.

Německo se nakonec rozhodlo pro třetí, „vysoce paternalistický“ přístup, míní německý profesor historie z univerzity ve skotském Aberdeenu Thomas Weber.

Bavorský stát věnoval půl milionu eur mnichovskému Institutu pro soudobou historii (IfZ), který měl za úkol vyprodukovat nové, kritické vydání Hitlerovy knihy, navíc s mnoha komentáři.

Aby toho nebylo málo, bavorští hodnostáři prohlásili, že okamžitě zažalují kohokoliv, kdo se pokusí publikovat knihu bez zmíněných komentářů. „Později se bavorská vláda chytře pokusila vytvořit dojem, že Institutu žádné peníze nedala, a tvůrce nového vydání tak nechala na pospas osudu,“ napsal německý historik v článku pro BBC.

S tím, jak se blížil začátek letošního roku, se mnozí členové bavorského institutu obávali, aby se z Hitlerova díla nestal v Německu bestseller. Své vlastní obavy se historicky snažili mírnit tím, že ujišťovali veřejnost v tom, že k tomu nikdy nedojde.

Ředitel Institutu Andreas Wirsching prohlásil, že vydávat Mein Kampf „bez autorských práv a komentářů“ by bylo krajně nezodpovědné, protože v takovém případě by mohl každý s Hitlerovou knihou volně nakládat.

Aby se tvůrci nové edice Hitlerovy knihy ujistili, že se bestsellerem skutečně nestane, vytvořili knihu vážící 5,4 kg s 3700 poznámkami pod čarou. To mělo odradit většinovou populaci od toho, aby začala knihu zkupovat ve velkém. Kniha navíc nebyla v počáteční fázi téměř vůbec k dostání, jelikož se vedení Institutu rozhodlo začít tisknout velmi malý objem a druhá „várka“ se dostala na pulty knihkupců až po „podezřele dlouhé době“, uvedl Weber.

V konečném důsledku ovšem ani tyto taktiky nebyly expertům nic platné – pouze se jim povedlo oddálit raketový vzestup prodejnosti nové verze knihy.

Okamžitý tržní úspěch

Již v polovině dubna se nová verze Mein Kampfu dostala na přední příčku na seznamu knižních bestsellerů významného německého deníku Spiegel, kde se i udržela na několik týdnů. Od té doby popularita knihy sice značně poklesla, přesto se stále drží na solidním čtrnáctém místě, a to i přes to, že mnohá knihkupectví knihu vůbec nevystavují a další ji ani nemají na skladě.

Tato strategie tedy očividně selhala, na druhou stranu nebyly podle německého historika obavy bavorských autorit zcela namístě.

„Nic nenasvědčuje tomu, že by většina lidí, kteří se rozhodnou zakoupit si novou edici Hitlerova díla, tak činili z jiného důvodu než zvědavosti a nefalšovaného zájmu,“ uvedl historik.

„Sám si pokládám otázku, nebylo by lepší následovat příkladu anglosaských zemí a knihu jednoduše uvést do volného prodeje? Paternalistický přístup, který Německo zvolilo, pouze nasvědčuje nedůvěře k občanské společnosti,“ dodal.

Navíc je podle profesora zřejmé, že skuteční neonacisté a jim podobní měli ke knize vždy přístup, alespoň k její elektronické podobě. Z toho důvodu se nedalo očekávat, že by se návrat knihy na pulty německých knihkupců nějak promítl na nárůstu radikalismu v zemi. Weber rovněž podotkl, že neexistuje žádná korelace mezi přístupem k tištěné podobě knihy v různých zemích a růstem radikalismu.

„Domnívám se, že problém je někde jinde. Problémem je samotný paternalismus, který prosvítá skrze přístup Němců k republikaci Mein Kampfu. Kniha samotná žádný problém nepředstavuje,“ míní historik.

Jak již pro Der Spiegel napsal německý intelektuál Nils Minkmar, kulturní arogance a „povyšování se nad nevzdělanou částí německé populace vede k odcizení se nižších tříd od liberální společnosti, což v důsledku zas vede k nárůstu pravicového populismu v zemi, ve které kdysi Hitler vládl“.