Titulek článku Foreign Policy doslova zní „Německo potichu buduje evropskou armádu pod svým velením“ a v samotném jeho obsahu se tvrdí, že Berlínu v jeho úsilí napomáhá Rumunsko a Česká republika (doslova: „Německo a dva jeho evropští spojenci, Česká republika a Rumunsko, potichu učinili radikální krok na cestě k něčemu, co vypadá jako armáda EU... Oznámili integraci svých ozbrojených sil.“). Ačkoli ministr obrany Martin Stropnický tvrdí opak, Foreign Policy uvádí, že obě země hodlají začlenit jednu svoji brigádu do německých ozbrojených sil. V případě Rumunska půjde o 81. mechanizovanou brigádu a v případě České republiky o 4. brigádu rychlého nasazení.

„...zatímco 4. brigáda rychlého nasazení, která sloužila v Afghánistánu a Kosovu a je považována za přední složku českých ozbrojených sil, se stane částí 10. německé obrněné divize,“ píše doslova Foreign Policy. Podle profesora Carla Masala z Universität der Bundeswehr München jde o jasný důkaz, že Berlín hodlá pokračovat v budování evropské armády, i když pro jeho plány nenacházejí ochotu v ostatních členských státech.

„Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker předkládá myšlenku společné armády dlouhou dobu, ale zatím se setkal spíše s výsměchem nebo trapným mlčením,“ glosuje magazín a dále uvádí, že plán Německa je značně ambiciózní. „Iniciativa vychází ze zhodnocení slabých míst Bundeswehru. Němci si uvědomili, že jejich armáda potřebuje zacelit nedostatky v oblasti pozemních sil, aby tak země získala větší politický i vojenský vliv v rámci NATO,“ tvrdí polská bezpečnostní analytička Justyna Gotkowska.

„Nedostatky“ jsou z pohledu prestižního magazínu příliš slabým výrazem. „V roce 1989 vláda Západního Německa vynakládala na obranu 2,7 % HDP. Na začátku tisíciletí to bylo již jen 1,4 % a mezi roky 2013 až 2016 se výdaje snížily jen na 1,2 % HDP. Ve zprávě pro Bundestag z roku 2014 navíc generální inspekce Bundeswehru uváděla, že ze 64 helikoptér bylo použitelných jen 18. K tomu je třeba zmínit, že za studené války měl Bundeswehr 370 000 vojáků nyní je to zhruba o 200 000 méně.“

Rumunsko a Česká republika dle Foreign Policy doufají, že úzká integrace vojenských sil s Bundeswehrem srovná úroveň výcviku jejich jednotek. „Nizozemsku například přinesla integrace 43. mechanizované brigádní jednotky do 1. obrněné německé divize doplnění tanků. Země totiž prodala své poslední tanky v roce 2011. Nyní může nizozemská jednotka v Oldenburgu používat německé tanky.“

O úzkou spolupráci s Bundeswehrem ale mají zájem i další země. Další na řadě údajně budou skandinávské země. „Dosavadní postup Berlína lze hodnotit jako úspěšný. Jen málo lidí vznášelo námitky proti začlenění nizozemských či rumunských jednotek do německých divizí. Byť částečně asi proto, že si toho prostě vůbec nevšimli. Zatím není jasné, jaké by to přineslo politické důsledky, pokud by se k podobnému kroku odhodlalo více zemí,“ soudí Foreign Policy.

Zjištění respektovaného magazínu je zajímavé i z pohledu komentáře, který pronesla Angela Merkelová po summitu G7 v italské Taormině. Po nepříliš vřelém setkání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem německá kancléřka prohlásila, že Evropané musí konečně vzít svůj osud do svých vlastních rukou. Merkelová tak dala jasně najevo, co si myslí o současném politickém vedení v USA i Velké Británii.