Někteří představitelé samozvaných elit přicházejí se železnou pravidelností s varujícím „objevem“, že v české společnosti roste nenávist a netolerance. A že je nutné proti podobným nebezpečným jevům bojovat. Tyhle myšlenky prezentují v podstatě stále ti sami lidé, úzký kroužek spravedlivých a čistých, kteří vidí podle svého přesvědčení dále než my, obyčejní lidé.

Alespoň tak mi to připadá, protože já se stýkám se stovkami normálních lidí, nejen se svými čtenáři, ale i s mnoha lidmi v okolí mého bydliště. Ještě se mi nestalo, aby se mi někdo z nich s tragickým hlasem svěřil s obavou, jak u nás roste nenávist. Svěřují se, to ano, ale spíše s tím, že mají strach z migrantů, války, nezaměstnanosti nebo ze stáří a nemocí. Taky je někdy tísní obava, aby vyšli s penězi do příští výplaty. Ale pojmy jako nenávist a netolerance, ty znají jen z médií, kterým ovšem většinou nevěří, nerozumějí jim nebo jimi – a to je, prosím, fakt – opovrhují. Prostý člověk má totiž velice vyvinutý cit pro to, když z něj chce někdo dělat osla. A to média, která upřednostňují panevropskou ideologii nad objektivitou, dělají masivně.

Nacionalismus je dnes jako kacířství ve středověku

Jak si vlastně vykládat volání těch, kteří hovoří o růstu nenávisti v české společnosti? Jen zřídka se dozvíme, vůči čemu ta nenávist vlastně roste. Nejvýše se jako dogma k téhle myšlence uvede, že roste xenofobie, islamofobie, romofobie, homofobie a netolerance vůči různým (mnohdy obskurním) menšinám. A to vše je samozřejmě předpeklí, jímž se vstupuje do pekelného ohně nacionalismu. Alespoň tak to vyznívá z komentářů, které jsem v poslední době četl. Uvádět jejich autory je asi zbytečné, zná je dobře každý.

Přemýšlel jsem o téhle podivné konstrukci a mám takový pocit, že dnešní ideologové zacházejí stejně daleko jako ti středověcí a komunističtí. Nacionalismus je dnes všeobjímající ideologický pojem, který ve výsledku zahrnuje snad všechny myšlenkové proudy, které stojí proti oficiální evropanské a lidskoprávní doktríně šťastné budoucnosti. Ve středověku bylo takovým všeobjímajícím ideologickým nepřítelem kacířství. Do něj se také vešlo vše, co se nelíbilo církvi. Za komunistů to byl zase imperialismus. Ten taky mohl ideologicky za všechno.

Ideologové korektnosti volají po trestání myšlenkově nepřizpůsobivých

Je mi smutno, pokud si tohle uvědomím, ale bohužel je to pravda. Jakmile se společnost ocitne v krizi, jakmile mají tzv. intelektuální elity pocit, že je prostý lid málo ctí a poslouchá, nahradí diskusi a toleranci dogmatem. A čím více se dogma vzdaluje od reality, tím nenávistněji plivají zhrzení „hlasatelé pravdy“ jedovaté sliny na všechny kolem sebe, kteří si troufnou namítnout, že je cosi jinak.