Skutečnosti, že neskrývaná řevnivost až otevřený boj mezi dvěma skupinami mediálních profesionálů, zjednodušeně mezi mainstreamem a alternativou, zdaleka není jen česká specifika, patří úvodní část pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Server Echo24 v minulých dnech pod titulkem ‚Nenávidění němečtí intelektuálové kritizují média‘ informoval o skandálu provázejícím vyjádření špičkových německých intelektuálů na margo německého a obecně západoevropského angažmá v rusko-ukrajinské válce. Jak server píše, ‚nejvýraznějšími hlasy, které v Německu vyzývaly k diskusi nad dodáváním zbraní na Ukrajinu, byly ty patřící Jürgenu Habermasovi, Richardu D. Prechtovi a Haraldu Welzerovi‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V článku se zmiňuje, že všichni tři se dočkali kritiky, což je legitimní. Jestli bylo nutné i mediální zostuzování, je jiná otázka. Všichni jmenovaní v posledních týdnech také vydali knihu o médiích, přičemž Precht a Welzer napsali společně publikaci „Čtvrtá moc. Jak vzniká většinový názor, který není většinový“. „Název knihy je dostatečně výmluvný. Je zřejmé, že, podobně jako v dnes už kultovní knize ‚Koupení novináři‘ od Uda Ulfkotta můžeme čekat notně kritický pohled na konformní žurnalismus režimních novinářů a jejich zášť vůči těm, kdo mají odvahu myslet vlastní hlavou,“ předpokládá mediální analytik.

Demokratická média nejsou ta, co to o sobě vyhlašují

Echo24 informuje o tom, že novinář Joachim Huber uveřejnil zdrcující recenzi měsíc před vydáním knihy „Čtvrtá moc“. Podobně se zachovala další řada novinářů, přičemž nakladatelství ujišťovalo, že recenzní výtisky v předstihu nerozeslalo. Novináři se – nezávisle na četbě recenzované knihy – shodli, že autoři hovoří o štvanicích, a také konstatovali, že kniha se vůbec nepovedla. Co se štvanic týče, oba autoři se během několika měsíců proměnili z vážených osobností v nejnenáviděnější německé intelektuály. Jenže když novináři knihu, která se mezitím stala bestsellerem, deklasovali na kňourání dvou pomatenců, opomněli zmínit, že její závěry se opírají o studie respektovaných mediálních odborníků, sociologů i etiků. Nevěcný přístup je o to zarážející, že německá média zažívají pokles důvěry – a nelze vyloučit, že i nenávidění intelektuálové mohou říct něco, co stojí za úvahu.

Důvod nervozity režimních konformistů mezi žurnalisty je vcelku zřejmý. „Německá média zažívají vskutku už od roku 2015 dramatický pokles důvěry, nejprve pod dojmem migračního kataklyzmatu a pak i kvůli ultrakonformnímu jednání žurnalistů za covidové krize. Šetření z roku 2021 navíc ukázalo, že 44 % Němců považuje svobodu slova za ohroženou, což je nejvyšší hodnota od roku 1953. Nu a do této vzrušené situace přijdou dva autoři, Precht a Welzer, a dovolí si bez obalu říci, že onen pokles důvěry v média může být způsoben právě jejich ostentativní unisonní názorovou jednotou, která připomíná ani tak žurnalistiku, jako propagandu. To, co činí demokratická média vskutku demokratickými, není to, když se deklarují jako demokratická, nýbrž když otevírají své platformy zastáncům různých pohledů na realitu a jejich seriózní názorové a argumentační konfrontaci,“ tvrdí Petr Žantovský.

K loajalitě zavázaní názorově pružní „taky žurnalisté“

A právě to je něco, co chybí nejen v Německu, ale jak již dlouho víme, rovněž u nás. „Naše vláda si různými, korupci připomínajícími metodami zavazuje k loajalitě naše tradičně názorově pružné ‚taky žurnalisty‘, počínaje existencemi typu Pavla Šafra po normalizační bolševiky typu Petra Šabaty. Společně tvrdí, že zastupují většinový názor veřejnosti, ale nepřipustí žádný nezávislý přezkum této teze. Čím dál víc připomínají rudoprávníky v 80. letech, kteří ještě v prosinci 1989 tvrdili, že se nic neděje a kola socialismu vržou pěkně a hlavně nezadržitelně dál,“ myslí mediální odborník.