Dvanáct občanů Iráku, Afghánistánu a Íránu mělo veliké štěstí. Mířili do Británie v uzavřeném nákladní voze, za jehož volantem seděl polský řidič. Vezl do Spojeného království zboží. Zastavil se na odpočívadle na povinnou přestávku na kafe a aby se prospal. Přestávky nařizuje zákon. Z klidu ho však vytrhl zaměstnanec jednoho z britských letišť, který se na odpočívadle také zastavil na kávu. Ten totiž z nákladního vozu slyšel křik – volání o pomoc. Zavolal proto policisty.

Celý text najdete zde

Podle policie byli uprchlíci vzati do vazby, pro jejich vlastní bezpečí. Podle všeho měli obrovské štěstí, že se na cestě do Británie neocitli v náklaďáku, který by vezl mražené potraviny. Tak velkou zimu by totiž nemohli delší dobu přežít.

Už tak byli uprchlíci velmi teple oblečení. Když vystoupili z náklaďáku polského řidiče, který anglicky příliš neuměl, vypadali unaveně a rozrušeně. Kdyby je nezachránil náhodný pozorovatel, byly by nuceni v tom nákladním voze ještě mnoho hodin, než by se polský řidič prospal a následně dorazil do cíle své cesty. Až tam by nákladní prostor otevřel. Ani to by nemuseli přežít.