„Takovým pojmenováním však znemožňují poznat a následně pochopit hlubší souvislosti mezi jednotlivými událostmi. Proto lidé, kteří věří na náhody, žijí v napětí, mají pocit, že musejí vše své chránit a sami se bránit. Mají obyčejně chaos nejen kolem sebe, ale i v sobě,“ dodal vzápětí.

Původní text ZDE.

„Ti, kdo nevěří na náhody, jsou obyčejně silní v pozorování dějů a v mnoha případech dokážou ukázat na jejich hlubší důvod, případně i řád. Nebo spojují svoji nevíru v náhody s náboženstvím. Skutečností ale je, že náhoda nemá s náboženstvím nic společného. Náboženství je věc vymyšlená, lehce dokazatelná,“ uvádí Campbell. Věřícímu je podle něj dovoleno nemyslet jasně. „Neexistence a existence náhod, jak se to komu líbí, se řídí zákony, které mají svého autora, hierarchii,“ podpírá svůj příspěvek exkurzí do historie, a to hned sedmi příklady – ať již objevením Ameriky, bitvou Napoleona u Waterloo či rusko-japonskou válkou.