Poslankyně za Progresivní stranu Listhaug se nechala navléknout do záchranného obleku a poté ji záchranáři ponořili do moře. Podle svých slov se tak chtěla aspoň částečně vžít do pocitu uprchlíků, kteří riskují své životy ve snaze dosáhnout evropských břehů. Svůj experiment absolvovala u pobřeží řeckého ostrova Lesbos na palubě norské lodi „Peter Henry von Koss“, jejíž posádka v minulých měsících zachránila před utonutím mnoho lidských životů.

„Nemůžete se samozřejmě dostat do naprosto stejné situace jako uprchlíci, protože oni nemají záchranné vesty. Nicméně máte aspoň možnost se na vše podívat z jejich perspektivy,“ vysvětlovala ministryně pro integraci svůj záměr. Jak ovšem uvádí norská mutace mezinárodního internetového serveru The Local, příliš pochopení za to od svých spoluobčanů nesklidila. Na sociálních médiích naopak za svůj chabý pokus sklidila ironické poznámky výsměch.

Celý text v angličtině je ZDE. 

„Co takhle otevřít doma okno a podívat se ven s cílem zjistit, jaké to je být bezdomovcem,“ tweetovala v reakci na počin Listhaug poslankyně ze Socialistické levicové strany (SV) Karin Andersen. Ještě dál zašel ve svém černém humoru právník Brynjar Meling, když poznamenal, že se chystá celých pět minut bez hnutí sedět ve svém křesle, aby zjistil, jaké je to být paralytikem. „Příští týden Listhaug zjistí, jaké to je být slepý, až zavře na chvíli oči,“ zažertoval Morton Øverbye.

Ministryně se bránila zdrcující kritice tím, že chtěla pouze vzdát hold norským záchranářům, kteří zachraňují životy migrantům. „Hovořila jsem s posádkou a její členové mi vyprávěli naprosto děsivé příběhy. Zachránili již přes tři tisíce lidských životů a já je považuji všechny za hrdiny. Když mi nabídli, abych si vyzkoušela, jak vše funguje, tak jsem samozřejmě souhlasila. Bylo by neslušné odmítnout,“ svěřovala se ministryně.

V krátké době je to již podruhé, co se dostala Sylvi Listhaug do centra dění. V závěru minulého měsíce svými výroky příliš nepotěšila sousední Švédsko. Zcela bez obalu, jak je jejím zvykem, konstatovala, že Norsko nesmí v oblasti integrace dopadnout jako Švédsko. Tuto zemi považuje do jisté míry za odstrašující příklad. „U nás na rozdíl od Švédska nevznikají no-go zóny, protože si migranti nemohou sami vybírat, kde budou bydlet.“