Schneider úvodem zmínil několik značně rozdílných tvrzení, které se o této nervově paralytické látce tradují: Je prý sovětské provenience, ale novičokem ji nazvali na Západě. Prý je dvousložková, ale občas prý také funguje z jednoho flakónku. Je to prý nervový plyn, který se prý ale dá také namazat na kliku. Je prý prchavý, ale občas prý vydrží hodiny, dny – ba týdny. Účinkuje prý okamžitě, ale někdy prý také s prodlevou. Prý má obrovský smrtící účinek již v malém množství, ale prý dá se též přežít (pouze to má ten důsledek, že přeživší osoba zmizí – jako se to stalo Sergeji Skripalovi).

„Nikdo na světě ho prý nemá, kromě Ruska, ale v nejednom státě jsou prý schopni novičokem zasažené léčit, k čemuž potřebují mít vzorek novičoku. Co se účinného rozptylu týče, v Salisbury prý novičok vážně zasáhl i zasahujícího policistu, v případě prý novičokem zasaženého Alexeje Navalného se desítkám lidí kolem něj v Rusku nic nestalo (je však možné, že byl něčím otráven až v Německu),“ pokračuje Schneider.

„Jinými slovy, novičok je pracovní název pro univerzální prostředek, kterým se snaží autoři největších hybridních fantasmagorií slepit své ubohé a děravé konspirační teorie, aby alespoň pro ty nejblbější dávaly zdání nějakého smyslu. Jinými slovy, snaží se uplést z novičoku bič, napráskat jím Rusům, a ještě přitom vonět po konvalinkách,“ konstatuje bezpečnosntí analytik.

Spolu s tím mu na mysli vystává temná předtucha, určená běloruským aktivistům: „Zdá se, že je jen otázkou času, než se novičok objeví něco vyřešit v Bělorusku. Nebude-li totiž vývoj situace splňovat očekávání Západu, dávejte si pozor, kdo vám nese kelímek s čajem! Putin opravdu nemůže ohlídat zdraví a životy všech, kteří mu sice pilně utrhají na cti, ale když je jejich snažení marné, mohou posloužit ještě jednou, nakonec, jako oběti,“ dodává Schneider závěrem.