Novoroční projevy u nás přednášeli nejenom prezidenti Edvard Beneš, později Antonín Novotný a Gustáv Husák a po nich také Václav Havel. Zbořil z novoročních projevů vybral dva, na které vzpomíná s jistou nostalgií.

„Je to kvazinovoroční projev z ledna 1948, v předvečer takzvaných únorových událostí, který se nekonal, protože prezident Beneš se omluvil kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu, a aby bylo učiněno zvyku zadost, tak 18. ledna místo prezidenta republiky pronesl projev Jan Masaryk; je zaznamenán a je zvláštní povahy. Jan Masaryk tam nemluví o nějakých velkých předsevzetích, mluví o budoucnosti Organizace spojených národů, je velmi unavený a je na něm vidět, že tomu, co říká, by chtěl věřit,  ale že tomu možná ani nevěří.“

• Původní zdroj ZDE

Jako druhý vzpomněl na slavný projev Jimmyho Cartera, který navštívil Írán a v císařském paláci Nijávarán večeřel nikoliv na Nourúz, perský nový rok, ale křesťanského 1. ledna na Nový rok. „Tuto večeři strávil s perským císařem Muhammadem Rezou Pahlavím a s jeho paní Farah Diba a přednesl tam velký pandán na politický význam íránského monarchy. Mimo jiné upozornil na to, že Muhammad Reza je „Pivot of stability“ celé oblasti, že je to „Sloup, který chrání stabilitu celé oblasti“.

Císařovna napsala později ve svých pamětech, že takové slávy se jejímu manželovi od nikoho nedostalo. Ale také, že za devět měsíců pochodovaly Revoluční gardy Teheránem. Před nimi se otřásalo císařství, lidé utíkali ze země a celá rodina Pahlaví odešla do exilu,“ připomíná politolog.

„Tímto chci říct, jak je to paradoxní, že předsevzetí novoročních projevů mají význam alespoň v tom, že se lidé v běhu, v tom každodenním shonu, trochu zastaví a alespoň si chvilku myslí, že se mohou ke svým blízkým chovat alespoň trochu ohleduplně, příjemně, a že si mohou být s nimi nablízku. Ale také to, že to většinou vydrží jen několik dalších dnů a v obou zmíněných případech dokonce jen několik hodin.