Matematik Marian Kechlibar ve svých poznámkách k válce na Ukrajině poznamenal, že Rusům se nepodařilo dosáhnout na Západě žádných „vlivových“ úspěchů u států nebo firem, se kterými doposud měli dobré vztahy.

Sociolog Petr Hampl k tomu připsal, že po ruském útoku na Ukrajinu se ukázalo, že v Česku nikdy nebyla ona mýtická „ruská pátá kolona“, kterou všichni strašili. A nikdy ani žádná taková řízená promoskevská fronta neexistovala.

„Znám osobně podstatnou část těch lidí, o kterých se dnes píše jako o šiřitelích proruských narativů. Všichni jsou velmi chudí, někteří dokonce v osobních exekucích,“ dodává k tomu Hampl.

I když si mnozí mysleli opak, není to vlastně překvapující. Rusko zde totiž nikdy nebudovalo žádnou „soft power“, jako to dělají jiné velké země. Nebyla zde žádná „Nadace pravoslavné společnosti“, která by rozdávala lidem peníze pod hesly o kulturním dialogu a podpoře bádání.

Ani žádný „Dostojevského institut“, který by oněm šiřitelům proruských narativů rozdával štědré granty na jejich činnost. Dokonce ani knihovna, kde by se zájemci dostali zadarmo k literatuře, na což se zde zmohly i mnohem menší země.

„Absolutně nic! Žádné schůzky, kde se důležití lidé propojovali pod ruským patronátem. Když před časem jelo pár českých spisovatelů do Ruska, museli si cestu platit sami a někteří si na to půjčovali,“ dodává sociolog.