Wollner ve svém komentáři na serveru Aktuálně.cz detailně popisuje, co mu Rada ČT vytkla a proč je to podle něj účelové rozhodnutí. Na základě výtek Rady ČT navíc výkonný ředitel Agrofertu Josef Mráz požaduje, aby generální ředitel ČT Petr Dvořák „vyvodil důsledky“.

„Mráz mého nadřízeného jemně nadřazeným stylem žádá, aby mu do 4. dubna sdělil, jaké důsledky vyvodí z konstatování Rady ČT, že Reportéři ČT porušili etický kodex – jinými slovy, jak mě nebo mé spolupracovníky potrestá. Někdo na Twitteru nebo na Facebooku mi jako trest doporučil sto dřepů. A já bych s velebným panem Melounem ještě dodal – a pět zdrávasů k tomu!“ píše sarkasticky Wollner.

Celý problém způsobila rok stará reportáž s názvem Odkud teče Smradlavka, zabývající se toxickou zátěží na pozemku jedné z firem Agrofertu v Bratislavě. Podle Wollnera je pozoruhodné, že Rada ČT se touto reportáží zabývala na svém zasedání až rok od jejího odvysílání. „Že by pozornosti rady celý rok unikala takto závadná věc, ke které bylo nezbytné vrátit se právě v dramatických časech těsně po vypuknutí války na Ukrajině? Inu, Rada zřejmě pracuje v atmosféře záviděníhodného bezčasí, z něhož ji nemohou vytrhnout ani bomby dopadající lidem na hlavu pár set kilometrů od našich hranic,“ pokračuje v sarkastickém duchu Wollner, načež začne celou kauzu představovat.

• ONLINE: Válka na Ukrajině

„Kauza nebyla náš objev, už před námi ji popisovala jednak slovenská, jednak česká média. Články to však byly povětšinou kusé a přinášely více otázek než odpovědí. Jednotlivá média od sebe vesměs opisovala nebo citovala jeden zdroj. Proto jsme se rozhodli na Slovensko vyrazit. Koneckonců, šlo o firmu z holdingu premiéra Andreje Babiše, o jehož zahraničních podnikatelských aktivitách jsme toho u nás moc nevěděli,“ rozkrývá Wollner důvody vzniku reportáže.

V reportáži se mimo jiné objevil rozhovor se slovenským ministrem životního prostředí Jánem Budajem, který prý potvrdil základní informace českých médií. „Zároveň jsme přinesli celou řadu dílčích zjištění, která příběh rámují do celkového kontextu privatizace a případných závazků z ní vyplývajících. Náš headline – podobně jako titulky jiných médií – konstatuje základní skutečnost: ‚Slovenské ministerstvo požaduje po Agrofertu stovky milionů eur. Agrofert platit nic nechce‘. Rada má však za to, že jsme v reportáži porušili etický kodex (a to dokonce hned třikrát),“ pokračuje Wollner a začne jednotlivá nařčení Rady vyvracet.

„Poprvé jsme údajně pochybili tím, že v reportáži ‚nikde nebylo doloženo, že by někdo požadoval po Agrofertu stovky milionů eur‘. Nevíme, jak můžeme lépe doložit, že Slovensko podobný požadavek vznáší, než zaznamenat vyjádření slovenského ministra životního prostředí, který by to snad měl vědět nejlépe,“ nechápe Wollner a přidává konkrétní výroky slovenského ministra.

„Je očividné, že některé environmentální zátěže byly spekulativně přenášené na stát, tomu chceme bránit. Podvody okolo pozemků a okolo envirozátěží se v době, kdy já budu ministrem, tady dít nebudou,“ prohlásil mimo jiné Budaj, přičemž je podle Wollnera jasné, že mluví o Agrofertu, protože o ničem jiném se spolu ani nebavili.

„Podruhé jsme podle Rady ČT porušili kodex, když jsme v komentáři řekli tuto větu: ‚Agrofert využil právní kličku, díky které mohl průzkum po dobu deseti let utajit.‘ Vysvětlení: obecně platí, že ve veřejném zájmu je informovat o skutečném rozsahu ekologické zátěže, protože toxické látky unikají do spodních vod. Zvlášť pokud je zátěž vyšší, než se očekává, což se podle odborníků v Istrochemu stalo. Proto taky páchnoucí potok, vytékající z jeho útrob, dostal od Bratislavanů název Smradlavka,“ uvádí Wollner na úvod tohoto bodu.

Z průzkumu, který si Agrofert nechal po svém získání firmy Istrochem udělat, podle reportáže plyne, že ekologická zátěž je výrazně vyšší, než se očekávalo. V reportáži to popisuje ekoložka Tamara Stohlová. „Ze zprávy, kterou jsem měla k dispozici, vyplývá, že skutečně poukazuje na velmi rozsáhlé znečištění, které v podstatě nikdo nečekal,“ řekla Stohlová.

„Agrofert využil svého práva a výbušnou zprávu deset let tajit, což mu umožňuje zákon a my netvrdili nic jiného. Když se ale po deseti letech dokument dostal na veřejnost, způsobil pochopitelný rozruch,“ pokračuje Wollner, který nechápe, proč Rada ČT účelově podsouvá reportérům tvrzení, která nezazněla.

Wollner proto přidává konkrétní citaci z usnesení Rady ČT. „V reportáži není nikde doloženo, že by společnost Agrofert postupovala nějakým způsobem nezákonně a že by postupovala nad rámec běžné praxe,“ napsala Rada ČT ve své zprávě. „O nezákonném způsobu jsme ale nikde nemluvili,“ brání se Wollner a dodává, že v reportáži dostal v reakci na slova ekoložky opět prostor mluvčí Hanzelka, který uvedl, že Agrofert neměl zákonnou povinnost veřejnost informovat.

I údajné třetí porušení etického kodexu se podle Wollnera zakládá na vykonstruovaném tvrzení Rady ČT, která prý dokonce polemizuje přímo se slovenským ministrem životního prostředí. „V reportáži nikde nebylo doloženo, že by někde, například v privatizačním projektu nebo v kupní smlouvě, se kupující k něčemu takovému (odstranění ekologické zátěže) zavázal,“ napsala Rada ČT v usnesení.

Rada tím prý přímo přejímá argumenty Agrofertu a vyvrací výrok slovenského ministra, který v reportáži uvedl, že na Slovensku se v drtivé většině podepisovaly privatizační smlouvy s tím, že privatizátor má například nízkou cenu i proto, že se zavazuje odstranit environmentální zátěž.

„K celému případu bych chtěl doplnit, že ředitel ČT mě dosud nijak nepotrestal a ani nevím, zda se k tomu chystá,“ dodává Wollner a pouští se do ostré kritiky Rady ČT a konkrétně jejího předsedy Pavla Matochy. „Chápu, že se Radě má práce nelíbí, ale přál bych si, aby ji kontrolovala věcně a bez předpojatosti a postranních úmyslů. To se ovšem ani po odvolání Hany Lipovské neděje. Otěže po ní převzal Pavel Matocha, který se stal i předsedou rady,“ uvádí Wollner.

Tomu vadí například Matochovo nedávné angažování Igora Němce na agendu stížností. „Rada jeho zaměstnání paradoxně uložila generálnímu řediteli, který o jeho služby vůbec nestojí a který ho musí z peněz koncesionářů platit za práci, kterou má dělat Rada sama. Němec je Matochův kolega šachista a kdesi vysoko nad jejich figurkami se vznáší taťka Klaus jako myšlenkový guru,“ píše Wollner a diví se, „proč má mít stížnosti v Radě ČT na starosti někdo, kdo se v pozici ředitele Úřadu pro ochranu osobních údajů pokoušel omezovat svobodu médií ve prospěch stíhaných politiků a jako vrcholný úředník státu se dokonce předloni účastnil známého rudo-hnědého dýchánku v Příčovech“.

Wollner připomíná, že v Příčovech se každoročně koná setkání vlastenců. „Jsou to lidi, kteří za nejvyšší projev vlastenectví považují zálibu v diktátorských režimech v čele s tím Putinovým, takže tu spolu obcují skalní komunista Josef Skála, Tomio Okamura, Klausovi muži Jakl s Hájkem nebo odsouzený rasista a někdejší vůdce soudem rozpuštěné extremistické Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas. Ostatně snímek s ním si v Příčovech štrejchnul i radní ČT Luboš Xaver Veselý,“ vyjmenovává Wollner seznam osobností, se kterými se Němec setkává.

„Jo, jasně, dost kádrování, máme přece svobodu. Ano, ale dovolte mi si svobodně myslet, že ji máme ne díky těmto lidem a jejich mocným přímluvcům, ale spíše jim navzdory. Ještě můžeme být rádi, že po nás tihle experti v souladu s nařízením Roskomnadzoru nechtějí, abychom válce na Ukrajině říkali speciální operace,“ dodává s další dávkou sarkasmu Wollner.