V úvodu moderátorka přiznala, že i po šestnáctileté zkušenosti v roli moderátorky mívá stále při rozhovorech trému. „Strašně mi tluče srdce, kdyby byl mikrofon citlivější, slyšeli byste, jak moc jsem nervózní. Vlastně se divím všem hostům, že chodí k nám do pořadu, protože bych na jejich židli sama sedět nechtěla,“ řekla s tím, že někdy by si přála být při své práci více sebevědomější.

Televizní žurnalistika je často plná emocí, Písařovicová zavzpomínala, kdy při vysílání měla sama doslova slzy na krajíčku. „Bylo to při Událostech, komentářích, při vysílání reportáže, že přišli čeští vojáci z Afghánistánu o život, to se mi draly slzy do očí,“ prozradila moderátorka.

Stejně tak ji rozplakalo nedávné umrtí české vojákyně Michaely Tiché, která zemřela na Sinaji po pádu vrtulníku mnohonárodnostních sil. „Také mě to dojímalo, jsou to vždy věci, které souvisejí s koncem života nebo s malými dětmi,“ dodala.

Jedním dechem doplnila, že v případě politiků takové emoce nikdy nehrozily. „Nepamatuji si jeden jediný moment, kdy bych v případě politika plakala,“ smála se zpravodajka.

Následně se věnovala otázce, jak se podle ní od roku 2004, když do televize nastoupila, změnila televizní žurnalistika. „Snažíme se více přiblížit k lidem, třeba tím, že točíme jejich příběhy a životní osudy. Tehdy to tak nebylo, vše bylo spíše postavené na datech,“ zmínila s tím, že před šestnácti lety moderátoři nevyjížděli do terénu, jako je tomu nyní.

Posláním veřejnoprávního média je objektivita, nestrannost a nezávislost. Přesně tím se Písařovicová snaží podle svých slov řídit: „Někdy to někomu může vyznívat, že jsme tendenční. Sama před sebou mám čisté svědomí, že k něčemu takovému jsem se nikdy neunáhlila,“ uvedla.

Přesto ke své práci dostává od koncesionářů vytýkací e-maily, vysvětlila, proč se zřejmě tak děje: „Je to způsobeno i tím, že když prezentuji něčí názor, třebaže jde o názor premiéra Babiše, a chci na to slyšet kontra názor, mají lidé pocit, že premiérův názor vydávám za svůj,“ popsala častou příčinu některých stížností.

„Vzhledem k tomu, že mi ale do e-mailové schránky přicházejí negativní reakce z obou stran, to na objektivitu a nezávislost celkem poukazuje,“ myslí si Písařovicová.

Společně se pak s Witowskou bavily nad tím, že se někdy ocitají v situaci, kdy mají chuť od plic skutečně říct svůj názor, ale nemůžou. „Bylo to při jednom politickém rozhovoru, lehce jsem ztrácela nervy. Budu korektní a neřeknu jméno toho politika,“ smála se Písařovicová. „Takoví ti, co odpovídají ano/ne, ty máme nejraději,“ přitakala jí Witowská.

Ta se poté zajímala, který host Písařovicové při rozhovoru nejvíce „zavařil“. „Pamatuji si na předvolební debatu v prvním kole 2013, kde se sešel Miroslav Kalousek a Tomio Okamura. Okamura dlouho mluvil, když jsem přehodila slovo na pana Kalouska, ten zareagoval slovy: „pardon, na co mám odpovědět, on někdo něco říkal?“ S tím jsem nepočítala a začala v paměti lovit, co vše Okamura směrem k němu vytýkal. To mi nebylo dobře,“ vzpomněla.

Závěrem prozradila, jak snáší kritiku: „Teď už lépe,“ smála se, mezitím Witowská podotkla, že dříve Písařovicové ležela kritika v hlavě i tři dny. „Dnes už je to jen den, záleží na tom, jaká ta kritika je. Když je oprávněná, tak mě to mrzí, že jsem udělala školáckou chybu a nedala si na to více pozor,“ uzavřela Písařovicová, kterou na televizních obrazovkách uvidí diváci ještě do konce roku v hlavních zprávách.