Místo konání konference s názvem „The War Against the Past: Fighting for our history“ (Válka proti minulosti: Boj o naši vlastní historii) nebylo zvoleno náhodou. Akce se konala v ikonické budově knihovny Solvay v bruselském parku Léopold, jen desítky metrů od komplexu budov Evropské unie. Tak trochu jako gesto vzdoru, protože hlavní řečník, profesor sociologie Frank Furedi, se nedávno v Bruselu musel vypořádat se závažným cenzorním zásahem. Jeho nová kniha, podle které byla dnešní akce pojmenována, měla mít před několika týdny křest v místní knihovně. Po nátlaku zvenčí majitelé knihovny Furedimu akci zrušili jen krátce před jejím termínem. Jeho kniha prý totiž byla „příliš politická“.
Emeritní profesor sociologie na University of Kent byl šokován způsobem, jakým ke zrušení došlo. „Měl jsem mít křest své knihy v knihkupectví v Bruselu, velmi blízko sídla Evropské komise, budovy Berlaymont. Křest mé knihy byl ale zrušen. Stalo se tak na základě toho, že tvrdí, že je to příliš politické. A že jejich obchod má být velmi, velmi neutrální. Ale skutečnost je taková, že důvod, pro který křest mé knihy zrušili, je politický nátlak, kterému byli vystaveni,“ uvedl koncem září.
Vede Kateřina Konečná KSČM správným směrem?Anketa
V hledišti bylo zhruba 200 účastníků z různých sfér. Debatu o důležité roli evropské historie pro evropskou budoucnost si přišli poslechnout akademici, studenti, členové think-tanku MCC a studenti stejnojmenné školy, ale také někteří bruselští politici a úředníci. Z rozhovorů s účastníky konference vyšlo najevo, že nebýt cenzorního zásahu při křtu knihy, někteří by se o této akci vůbec nedozvěděli, u jiných zase vzrostl zájem o samotnou knihu.
Mezi účastníky na první pohled nezapadalo jedno jméno. Balázs Orbán. Energický 38letý právník, poradce premiéra Viktora Orbána (pouhá shoda jmen) a také předseda správní rady MCC (Kolegium Matyáše Korvína), soukromé maďarské vzdělávací instituce, pod kterou think-tank MCC Brussels spadá. Orbán se dostal ke slovu v rámci třetího diskusního panelu a hned na začátku uvedl, že protože není historik, nýbrž politik, bude hovořit jako politik a bude hovořit o politické stránce věci.
„My, Maďaři, nejsme kolonizátoři, nýbrž národ, který v historii opakovaně čelil pokusům o kolonizaci,“ uvedl a přidal, že Maďarsko má díky své poloze uprostřed Evropy a blízkosti s mnoha dalšími národy bohaté zkušenosti s tím, jak žít se sousedy v pospolitosti, ale také s tím, jak lze vztahy mezi národy pokazit. Zmínil, že Maďaři mají v jedné věci jasno nebo ji v zemi minimálně doposud nikdo nezpochybňoval, a to ani mezi levicovými mysliteli. Tou věcí je fakt, že Maďaři jsou starobylým národem. Přidal myšlenku, že pojem „národ“ není nikterak nový. Připomněl expanzi Maďarů do Evropy v prvním tisíciletí našeho letopočtu a to, jak jednotlivé kmeny dospěly k rozhodnutí, že budou žít a konat společně. „Nebylo to založeno na barvě pleti, na rase, ba dokonce ani na jazyce, ale na společném cíli,“ řekl. Odkázal také na mytickou krvavou přísahu, kdy sedm vůdců maďarských kmenů smícháním své krve stvrdilo svou účast na společném cíli.
„Historie nás naučila, že je kriticky důležité, aby měl národ společný záměr. Je nezbytné pro jeho přežití, aby měl společný cíl, který musí být z definice založen na něčem společném – historii, systému hodnot, způsobu života. Pokud neexistuje žádné vzájemné pochopení historie a toho, jak žít naše životy, jak potom můžeme mít společné cíle pro budoucnost?“ položil Orbán řečnickou otázku. „Je to nemožné. Rozumím tomu, že existují nějaké další myšlenkové rámce, které říkají, že národ je nový koncept a že bychom se měli zbavit zastaralého konceptu patriotismu, někteří lidé by použili i slovo ‚nacionalismus‘, ale jak si někdo může myslet, že v 21. století dokáže uspět bez společného cíle národa?“ Orbán dodal, že společný cíl národa může být založen pouze na historii, společných hodnotách a idejích.
„Historie vám také může poskytnout příklady, jak se vypořádat s nástrahami moderní doby,“ pokračoval poradce maďarského premiéra Viktora Orbána a jako příklad uvedl migrační krizi z roku 2015, během které byli Maďaři vystaveni zcela nové situaci – během krátké doby se u jejich hranic shromáždily stovky tisíc uprchíků, jejichž zájmem bylo nelegálně vstoupit na území Maďarska, tedy EU, a pokračovat do dalších unijních zemí v cestě za lepším životem. „Jak na to zareagujete? Jediný směr, kterým jsme se mohli vydat, je do historie. A tehdy jsme si uvědomili, že máme v našich dějinách etapy, kdy jsme tento problém dobře chápali.“ Orbán zmínil, že v dobách maďarského království byla identita tohoto království často postavena na tom, že představovalo poslední evropskou hranici před Osmany. Pokud se historie opakuje, pak i Maďaři podle Orbána museli zopakovat svůj historický přístup a uvědomit si, že v otázce migrační krize se nejedná o krátkodobý problém. „Toto je masová migrace. Jde o nový typ okupace ve 21. století. Proto musíme nalézat velmi podobné cesty, abychom bránili naše hranice a náš způsob života,“ dodal.
Který muž v čele vlády je nejlepší?Anketa
Orbán při hovoru o osmansko-uherských válkách (1366–1526) označil tehdejší chování Západu za zradu z důvodu nedostatečné pomoci napadeným Maďarům. Vleklé války skončily v roce 1526 rozdělením Uher, kdy v rozhodující bitvě u Moháče padl i český a uherský král Ludvík Jagellonský. „Historie se opakuje, a pokud chceme vybudovat úspěšnou politickou strategii pro rychle se měnící 21. století, bez pohledu do historie nebude fungovat,“ varoval Orbán, podle kterého Západ očima svých lídrů tuto skutečnost nevidí, a proto si neuvědomuje, v jaké situaci se nachází.
Řeč Balásze Orbána se následně stočila k místu konání konference, tedy k Bruselu. „Nacházíme se hned vedle Domu evropských dějin,“ odkázal Orbán na vedle stojící budovu, ve které v roce 2017 EU zřídila stálou expozici společných evropských dějin nedávné minulosti. „Nevím, zda jste měli možnost tu výstavu vidět, ale stojí za to se tam jít podívat. Ne kvůli tomu, že musíte souhlasit s tím, co je tam vystaveno, ale protože si uvědomíte, že v současné době probíhá projekt destrukce evropské národní historie a jejího nahrazení jakousi společnou evropskou historií, ale bez uvědomění si faktu, že je založena na jednotlivých národech a na jejich historii. To je trik, o kterém celá ta výstava je,“ varoval Orbán, podle kterého se jedná o velmi nebezpečný trend v současné Evropské unii. Tu označil za skvělou, ale složitou iniciativu, neboť při 27 členských státech a diskutovaném rozšíření na 30–35 členů je vzájmená spolupráce rozšířena na desítky otázek – takový rozsah evropské spolupráce je v historii nevídaný. „V tak křehké situaci je tím jediným, co umožňuje zachovat tuto úroveň spolupráce a efektivitu, pokud navzájem rozumíme jeden druhému a chápeme jeho historii. Bez toho může celý ten projekt vyletět do povětří.“
Jako příklad Balázs Orbán uvedl vztah Maďarů a Portugalců. „Miluji Portugalce, skvělé jídlo, báječní lidé. Pokud chcete zažít nejlepší dovolenou svého života, přijeďte navštívit Maď... Portugalsko,“ zavtipkoval. Před několika lety se zamyslel nad tím, co vědí Maďaři o Portugalcích a naopak – instinktivně, nikoli z učebnic. Hledal také styčné historické body obou zemí. „Upřímně, došel jsem k závěru, že nic. Proč? Žijeme od sebe příliš daleko. Je to stejný kontinent, ale jiná část světa,“ řekl. Připomněl ale, že dnes maďarští politici na evropské úrovni hlasují, a pokud je jejich hlasy přijat nějaký zákon, ovlivní to i každodenní životy Portugalců – a naopak. Navzdory tomu, že oba národy toho příliš společného nemají. Z tohoto důvodu je podle Orbána naprosto zásadní, aby jednotlivé národy v EU vynaložily obrovské úsilí ke vzájemnému pochopení.
„Jestliže existuje struktura, která je založena na vzájemném vymazávání historie a budování nového typu historie, pak to bude velmi složité. Takže pokud se Brusel a Evropská unie nevzdají své ‚cancel culture‘, existuje možnost, že riskují budoucnost a přežití evropského projektu,“ varoval. Dodal, že v poslední době se zásadním způsobem změnila rovnováha sil ve světě, ať už s tím v Evropě souhlasíme a ať se nám to líbí, nebo ne. Zatímco Západ je stále velmi mocný, podle Orbána vyrostly paralelní mocenské struktury jinde ve světě, i v místech někdejších evropských kolonií. „K nám jsou velmi upřímní. My jsme Středoevropané, nikdy jsme se je nepokoušeli kolonizovat. S námi proto o tomto novém postkoloniálním světě hovoří velmi otevřeně. A mají plné zuby morální nadřazenosti Západu,“ upozornil Orbán.
Tyto nové mocnosti podle něj mají své vlastní ekonomiky, jazyky, civilizační zázemí a zájmy, stejně jako své obchodní partnery a příležitosti. Tyto země se domnívají, že právě ony budou patřit mezi vítěze 21. století. „Nemusíme akceptovat jejich pohled na svět, ale pokud s nimi chceme spolupracovat, musíme pochopit, že jejich způsob myšlení takový je. Jako Středoevropan se domnívám, že my Evropané bychom s nimi měli být schopni spolupracovat v mírové a ekonomicky vzájemně prospěšné formě,“ řekl. Jako nezbytnou podmínku ale vidí to, že Evropané zahodí celou ‚cancel culture‘, liberální morální nadřazenost, a místo toho se o ně budou opravdu zajímat.
Jako poslední bod své řeči Orbán zmínil problematiku vzdělání, kterou považuje za klíčovou. Domnívá se, že vzdělání je ze své podstaty konzervativní, neboť se opírá o předávání vědomostí od starších generací směrem k těm mladším, aby nemusely opětovně objevovat již objevené. „Musíme vyhrát bitvu o vzdělávání. To znamená, že všechny ideologie, které se snaží zničit naši historii, jsou velmi nebezpečné. Proto musíme být schopni, a nezáleží na tom, jakou politickou platformu podporujete, bránit naši minulost, bránit základní vzdělávací strukturu – kvůli tomu, abychom vyhráli budoucnost. A to je přesně to, k čemu došlo v Maďarsku,“ uzavřel svou řeč Balázs Orbán.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s hodnocením Balásze Orbána?
autor: Jan Novotný
