Křeček podle svých slov s úlevou sleduje, že výsledek voleb přispěl k jisté jednotě. Měli bychom si však prý být vědomi, že do budoucnosti to rozhodně stačit nebude. „Obavám se totiž, že v kampani k zásadnějšímu pochopení rozdílu mezi vznikem většiny, mezi podporou většinového politického názoru a tím, co považujeme za občanskou společnost, příliš nedošlo,“ uvádí veřejný ochránce práv.

„Politická jednota dosažená volbami je sice nezbytným předpokladem pro reformy a další kroky v uspořádání státu, ale není, resp. nemusí být trvalou skutečností. Naproti tomu bez vědomí existence občanské společnosti, které je založeno nikoliv na většinovém souhlasu, ale na respektu i k tomu, na čem obecná jednota nepanuje, se společnost – má-li býti demokratickou – trvale neobejde,“ pokračuje Křeček.

Rozdíly se ve volební kampani zřetelně projevily: „Nemálo lidí nechtělo slyšet jiný názor než svůj vlastní. Bránili tomu, aby odlišné názory mohly být na náměstích vůbec vysloveny. To pro budoucí politiku vůbec není dobré,“ upozorňuje a ptá se: „Komu prospělo nazývat v kampani jedny válečnými štváči a druhé ruskými šváby?“ Připomíná také, že významné rozpory v celé řadě otázek, které zde byly před volbami, přece nezmizely.

Nechtěným důsledkem volební kampaně je podle Křečkova názoru téměř ztráta důvěry v nezbytnost existence veřejnoprávních medií. „Způsob jejich přímého zapojení do volební kampaně byl v naprostém rozporu s tím, co jsme od veřejnoprávních médií kdykoliv v minulosti očekávali. Náprava bude těžká… Kdo by v budoucnu takové „veřejnoprávnosti“ věřil?“ pozastavuje se ombudsman.

Obecnějšímu porozumění a vzájemnému respektu nepřispívá ani před volbami nešťastně zahájená debata o „dezinformacích“. „Svoboda slova není absolutní hodnotou, ale předkládaná představa o tom, že ‚v zájmu jedněch je třeba omezit svobodu jiných‘, nenašla obecné pochopení. Vzbuzená vzájemná podezření, ať již oprávněná, či nikoliv, se těžko napravují, i když pro budoucnost to bude nezbytné,“ říká Křeček.

„Poučme se z volební kampaně, kterou jsme prošli. Přidejme k pocitu jednoty a očekávání lepších příštích věcí i vědomí občanských hodnot včetně vzájemné tolerance. Bez toho může být to dobré brzy zapomenuto…,“ zakončuje ombudsman.