Před časem se na českém informačním záhumenku objevil skvělý portál Gatestone Institute, publikující své texty i v češtině. Sám institut se definuje takto: „Gatestone Institute je nepolitická a nezisková rada věnující se mezinárodní politice a think-tank, jehož posláním je vzdělávat veřejnost v oblastech, o nichž mainstreamová média neinformují. Gatestone Institute podporuje: instituce demokracie a právní stát, lidská práva, svobodnou a silnou ekonomiku, armádu, která dokáže zajistit mír doma a ve svobodném světě, energetickou nezávislost, informovanost veřejnosti o nebezpečích, která hrozí svobodě jednotlivce, naší suverenitě a svobodě projevu.“ „Vřele doporučuji jejich stránky pravidelně navštěvovat. Najdete tam řadu statí a názorů zahraničních odborníků v kvalitních překladech do češtiny,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Oceňuje, že tyto texty přinášejí často pohledy na problematiku známou dobře i u nás, ale nahlíženou mnohdy originální a nevídanou optikou. „Například v článku Alana Derschowitze s názvem ‚Sociální média podporují antisemitismus tím, že cenzurují vše kromě antisemitismu‘ čtete tato lapidární a vesměs zobecnitelná tvrzení: ‚Pokud jsou některé materiály cenzurovány, protože jsou nepravdivé, pak věci, které nejsou cenzurovány, musely projít určitou zkouškou pravdivosti. Například hashtag #HitlerWasRight (Hitler měl pravdu) byl tisíckrát zveřejněn v různých sociálních médiích, a tedy musí být pravdivý. Podle této logiky musí být pravdivé také tisíce tweetů a příspěvků, které tvrdí, že Izrael je genocidní, nacistický stát, který úmyslně vraždí malé děti. Tyto antisemitské příspěvky přece musí splňovat komunitní standardy různých sociálních médií‘,“ cituje mediální analytik.

Politickou korektnost posuzovali už v Sovětském svazu

V článku se dále konstatuje, že toto je hlavní problém selektivní cenzury. Když nic necenzurujete, tak nic neschvalujete ani nepodporujete. Když naopak některé věci cenzurujete, tak implicitně schvalujete to, co necenzurujete. Nebezpečí selektivní cenzury demonstruje následující příklad z historie. Když se v Sovětském svazu rozhodovalo o tom, co veřejnost může a co nemůže číst, tedy o tom, co je a co není politicky korektní, tak zasahoval sovětský vládní orgán „Glavlit“. Lidé dnes často vůbec nevědí, že samotný koncept politické korektnosti byl vymyšlen ve Stalinově Sovětském svazu. Autor textu Alan M. Dershowitz v něm vzpomíná, že jednou debatoval v Evropě se sovětským právníkem o antisemitismu a ukázal obecenstvu příklady antisemitských materiálů vydaných v Sovětském svazu.

Jeho oponent ho ale trumfl – vytáhl neonacistický materiál publikovaný ve Spojených státech, který byl mnohem horší, a tvářil se při tom vítězoslavně. „Já jsem ale zvedl materiál publikovaný v Sovětském svazu a požádal jsem ho, aby přečetl, co bylo uvedeno na jeho konci. Pochopil, co chci, ale odmítl to udělat. Přečetl jsem to tedy já – bylo tam napsáno: ‚Schváleno Glavlitem‘. Poté jsem přečetl, co bylo napsáno na spodní části materiálu distribuovaného ve Spojených státech. Stálo tam: ‚Vydáno Nacistickou stranou USA‘. Obecenstvo to pochopilo. Tu debatu jsem vyhrál. Ve Spojených státech žádná vládní agentura necenzuruje ani neschvaluje to, co je zveřejňováno. V USA byla za šířenou nenávist zodpovědná jen Nacistická strana USA, zatímco v Sovětském svazu byla za zveřejnění antisemitského materiálu zodpovědná samotná sovětská vláda,“ upozornil Dershowitz na podstatný rozdíl.

Demokracie jen naoko, vlády přece dnes nic nezakazují

Totéž podle něj začíná v poslední době víc a víc platit také pro sociální média. Když to ještě byly pouhé platformy, které umožnily zveřejnění všeho kromě nelegálního materiálu, tak jim nebylo možné nic vyčítat. To byl důvod, proč získaly ochranu před žalobami za hanobení podle paragrafu 230 za obsah zveřejněný na jejich platformách. Nemůžete nést odpovědnost za hanobení, pokud nemáte kontrolu nad tím, co je zveřejňováno na vaší platformě. Nyní se však společnosti sociálních médií rozhodly, že se stanou „Glavlitem“ a budou zveřejňovat pouze materiály, které jsou údajně pravdivé a zároveň vyhovují jejich komunitním standardům. Společnosti sociálních médií se teď chovají spíš, jako kdyby působily v bývalém Sovětském svazu než ve svobodných Spojených státech amerických, v nichž platí První dodatek Ústavy.

Podle Petra Žantovského je článkem dokonale vystižená současná situace, kdy se do role samozvaných cenzorů pasují provozovatelé sociálních sítí nebo provideři webového prostoru, inspirováni – a patrně i placeni – vládními či „za-vládními“ kruhy. „Naoko to vypadá jako demokracie, vlády přece nic nezakazují, informační síto provozují soukromníci ze své vlastní vůle, a tak vlastně o nic nejde. Falešná hra od A do Zet. Všechny soukromé firmy prodávající svobodu slova za třiatřicet špinavých, se podílejí na vzniku diktatury a tyranie. Ta totiž nevniká jen přičiněním nějakých vojenských, policejních či jiných násilných složek moci, ale vždy nejprve skrze restrikci mediálních svobod. Vzpomeňme na nacismus, zločince Julia Streichera, Volkischer Beobachter a jiná děsivá slova z historie. Ona se umí opakovat, jak dnes vidíme všude kolem sebe,“ upozorňuje mediální odborník.

Bývalý šéf zpravodajství Novy rád lezl s pány na led

Přiznává, že se musel zasmát, když na webových nabídkách knižních distributorů nalezl knihu „Moc a nemoc televize Nova“ někdejšího herce a šéfa zpravodajství TV Nova Jana Vávry. „Vávra v ní před časem zobrazil svůj pohled na začátečnické časy této televize až do okamžiku, než díky svým zákulisním intrikám a dalším okolnostem z Novy vysvištěl a dal se na dráhu profesionálního Železnobijce. Ona nabídka na prodej Vávrovy knihy zněla na 8 – čti osm – korun českých. Chvilku jsem váhal, zda to veledílo, nad nímž se mi udělalo nevolno už v době jeho vydání, neskoupit za tuto cenu, aby nekazilo další možné čtenáře. Ale pak jsem si říkal, že i desetina té ceny by za ten skvost byla příliš,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský s tím, že následně narazil na dobovou recenzi na Vávrovu knihu z Lidových novin, kde ji vydal Josef Chuchma pod příznačným názvem „Jan Vávra s pány rád lez na led“.