Základem stížnosti má být rozhodnutí ředitele Buriana, který chce uměleckým šéfem opery Národního divadla jmenovat svého dosavadního poradce Pera Boye Hansena z Dánska. Hansen měl na operu vliv už ze své současné pozice poradce a soubor prý přivedl do krizového stavu.

V podstatě se prý jedná o souboj o vliv nad operním souborem. Hansen má mít vlivné konexe v evropské operní asociaci Opera Europe. Její ředitel Nicolas Payne je současně členem poradní Garanční rady Národního divadla a právě on měl řediteli Burianovi přivést Hansena jako poradce. Výměnou za to získal Burian v Opera Europe důležitý post pokladníka, držícího prst nad několika miliony eur.

Denník N hovoří o klanu, který si navzájem přihrává funkce a vliv. Tyto obchody prý navíc obvykle nevedou k dramatickému zlepšení umělecké úrovně. Spíše naopak. Poradce Hansen má na kontě tři roky starý skandál v opeře v Oslo, kde svou personální politikou soubor prakticky rozložil. Dodnes prý z Osla přicházejí podrobnosti o tom, co v tamním operním domě Hansen napáchal.

Norský tisk v roce 2015 psal o „náladovém a egocentrickém šéfovi, který vyhazuje zaměstnance a nahrazuje je svými přáteli“. Má se jednat o skupinu zejména německých a norských umělců, která Hansena provází všude.

Na jednu stranu je prý pravdou, že podobné praktiky do určité míry používá každý úspěšný umělecký ředitel. Například Daniel Barenboim, v současnosti jeden z nejuznávanějších evropských dirigentů, má kolem sebe také „klan“ PR agentur, novinářů, ale i politiků, lobbistů a velkého množství peněz. Kromě toho se ale je schopen prokázat skutečnými uměleckými úspěchy.

Právě Barenboimův klan, asi nejvlivnější v Evropě, má být do dění v Praze zainteresován. Cílem prý bylo umístit na klíčový post dirigenta pražského operního souboru Karla Heinze Steffense, dlouholetého Barenboimova asistenta a chráněnce.

Způsob, jakým jeho výběr proběhl, však mezi pražskými umělci vzbuzuje otázky. Ještě den před jeho jmenováním prý ředitel Hansen na schůzi s celým operním souborem zapíral, že by s ním byl domluven a suverénně tvrdil, že nového dirigenta teprve bude hledat.

CELÝ ČLÁNEK VE SLOVENŠTINĚ ZDE

Hansen se v Praze objevil na začátku sezony v září 2018. Jako poradce ředitele Buriana neměl žádnou manažerskou pravomoc, přesto začal dělat personální rozhodnutí a přeobsazovat opery. Kromě toho se v Praze uvedl častým cestováním po světě na účet Národního divadla.

Do řízení opery prý přinesl totální zmatek. Vzhledem k tomu, že ke změnám neměl žádné pravomoci, ale zarputile trval na jejich provedení, měla se situace dostat až na stůl ministra kultury.

V této situaci rezignoval hudební ředitel Národního divadla Petr Kofroň, do jehož pravomocí dánský poradce zasahoval. Dnes říká, že Hansen všude působil jen zmatek a nápady, se kterými přicházel, byly obvykle nepoužitelné. Když s ním chtěl diskutovat o odborných věcech, debata vždy skončila velmi brzy, protože Hansen obvykle prokázal základní nekompetentnost, nebo vše ztroskotalo na neschopnosti jeho dánské překladatelky.

Když začalo Hansenovi téct do bot v Oslo, zmobilizoval svůj klan sympatizantů, kteří jej začali vychvalovat v médiích. Něco podobného se prý dá očekávat i nyní v Praze. Prozatím se ozvaly podpůrné hlasy z klanů dirigentů Barenboima a Payna, přidal se Martin Glaser, ředitel Národního divadla v Brně, který je žákem ředitele Buriana.

Ačkoliv v jednom z pochvalných článků dokonce zaznělo, že s Hansenem přichází do Prahy „operní Liga mistrů“, ve skutečnosti do Prahy nepřivádí superhvězdy, ale zpěváky z méně známých německých scén.

Ředitel Burian na dopis reagoval velmi zvláštní odpovědí, ve které vzkázal, že věří, že účelem dopisu není „zbytečně komplikovat nástup nového uměleckého ředitele“.

Pokud by umělci z opery Národního divadla vyhlásili stávku, kterou hrozí, znamenalo by to nejspíš Hansenův konec v Praze.