Podle něj má Turecko problémy s některými svými spojenci z Aliance. Spolupráce s Ruskem Ankaře pomáhá v ekonomickém růstu a výrazně pomáhá ke zklidnění situace v Sýrii. Moskva i Ankara po zákeřném sestřelení ruského bombardéru a pokusu o převrat v Turecku vidí, že je spojují důležitější zájmy než uražená prestiž, podotýká Krejčí.

• Celý text je ZDE

Podle něj je smutnou ukázkou geopolitických stereotypů v uvažování části západní elity, že není schopna docenit význam společného vítězství nad islámskými teroristy v Sýrii. „Snahy Moskvy, Ankary a Teheránu vyřešit situaci nejsou jen základem pro budoucí uspořádání vztahů rozličných náboženských směrů a etnik v tomto prostoru. Mohly by také napomoci skutečnému řešení problému migrantů balkánskou trasou. Tímto řešením není v konečném důsledku dohoda s Tureckem, ale zastavení válek a rekonstrukce blízkovýchodního regionu. Žárlivé reagování na dohody Ruska, Turecka a Íránu ze strany Washingtonu a Bruselu je jen pokračováním sebedestrukce Západu,“ uvádí Krejčí.

Nezdá se mu spojenectví Ruska a Turecka nebezpečné? Nepovede k dalšímu tlaku proti Západu? „Povede k tlaku na změnu přístupu Západu. Ta může být k lepšímu i k horšímu,“ míní Krejčí.

Ve vztazích s Tureckem nás prý čeká změna. „Turecko je dynamická regionální mocnost, která bude ovlivňovat své okolí. Tedy i Evropu. Je třeba s tím počítat. Turecko může být partner, rovnocenný partner ve světě, který je jiný než ten v prvních letech po studené válce. Partner, což nikterak neznamená, že bude zapomenuto na Kurdy.

Lze ale postupovat i jinak. Jestliže Severoatlantická aliance zůstane uvězněná v rusofobním vidění světa, potřebuje své jižní křídlo, tedy Turecko. Když se Turecko rusofobii nepodřídí, bude pro Alianci rušivým faktorem. To povede ke snahám Turecko ovlivnit, nebo dokonce změnit. Při pohledu na výsledky nedávných pokusů tohoto typu hrozí, že zatím malý problém bude odstraněn tím, že na jeho místě bude vytvořen problém velký,“ varuje Krejčí závěrem.